Tak tohle hoši z prezidentovy ochranky nezvládli. Ochránit Václava Klause před atentátem. Stalo se v Chrastavě právě v den výročí úspěšného atentátu na Václava, zvaného Svatý: Na hlavu naší země zaútočil s použitím airsoftové pistole jakýsi mladý komunista. A padlo sedm výstřelů, jako v Sarajevu. Naštěstí to nebyly olověné kule, jen plastové kuličky. Jediné, co je nutno připsat k dobru mužům v černém, je, že nezačali po útočníkovi střílet, což by v davu muselo nutně vyvolat masakr. Nebudu zde dále hodnotit (ne)činnost bodyguardů, ani dávat rady, nejsem v tomto směru žádným odborníkem. Chci jen připomenout, že Klaus to své ochrance nikdy nedělal jednoduché.

Mockrát jsem pana prezidenta potkal, i když ještě nebyl prezident. Poprvé to bylo v zaplněné sportovní hale na pražských Lužinách na předvolebním shromáždění Občanského fóra. Klaus byl tehdy ministrem financí, nejdůležitějším mužem československé vlády, jak jsme si tehdy se ženou mysleli. Párkrát jsem ho viděl jako ministerského předsedu 5. května před Českým rozhlasem při vzpomínce na Pražské povstání a 18. června v Resslovce při vzpomínce na poslední boj parašutistů, kteří odpravili Heydricha. Setkal jsem se s ním jako s předsedou Sněmovny v Národním muzeu na slavnostním shromáždění k 28. říjnu. Doslova jsem na něj narazil jako návštěvník Sněmovny, když jsem zabloudil ve spletitých chodbách parlamentních budov. Byli jsme tam jen já a pan předseda Sněmovny, který mne slušně pozdravil. Ochranka nikde.

Klause jsem pak potkával na podobných shromážděních i jako prezidenta, například i v Lidicích. V roce 2003 jsem byl v salonku po skončení zasedání Konfederace politických vězňů, když na něj vysloveně podpásovou otázkou "zaútočil" jistý korespondent ČTK. Klaus slušně odpověděl, kdo reagoval popuzeně byli – přítomní bývalí muklové. (Četka pak uveřejnila tu otázku, nikoli odpověď.) Do toho salonku se mohl dostat kdokoli, kdo šel kolem Žofína.

Na dotek jsem Václavu Klausovi i jako prezidentovi byl několikrát – mezi stovkami dalších lidí. Poprvé jsem si povzdechl "chudáci z ochranky" hned při jeho první inauguraci 7. března 2003. Tenkrát čerstvý pan prezident s paní prezidentovou nestáli na prezidentském balkoně, ale pod ním na tribunce, odkud sledovali přehlídku hradní stráže a hudby. Třetí hradní nádvoří rozděloval červený provaz, u něhož stáli příslušníci hradní stráže. Za provazem se odehrávala ona přehlídka, před provazem stála asi tisícovka lidí. Poté, co odkráčelo vojsko i s hudbou, zůstal nový pan prezident stát na přehlídkovém jednoschoďovém pódijku a pokynem ruky i slovy "pojďte ke mně" pozval lid k sobě. Dav překročil onen rozdělující provaz a kolem znechucených hradních vojáků přišel až k nové hlavě státu. Ti strážní hoši se tvářili trochu otráveně a jejich obličeje mluvily jasně: Tak proč já tady vlastně jsem?

I nastalo bratření s lidem, pan prezident drobně pohovořil prostými nehledanými a neotřelými slovy, i robě uchopil do rukou a otáčel se s ním na všechny strany, aby si všechny kamery užily. Když už to mohlo začít být neúnosné, zasáhla paní Lívie, pronesla drobnou sentenci a odtáhla Klause do nitra budovy. Jenže to nebylo tak jednoduché, pan prezident se musel prodírat davy a při tom přece jen tiskl ruce vztahující se k němu z tlačenice, ačkoli předtím říkal, že už má v rukou zánět žil od předchozího tisknutí ve Španělském sále...

Ochranku jsem neviděl. Možná tam byla, ale v hustém davu jsem ji mohl přehlédnout. Tehdy jsem si pomyslel: No nazdar! Kdokoli z těch lidí mohl vystřelit anebo bodnout. Dosud se to nestalo, ačkoliv Klaus za ostentativního nezájmu médií deset let pilně objížděl česká, moravská i slezská města i vesničky. (A někdy byl v těch obcích teprve jako druhý prezident – po Masarykovi…) Až minulý pátek jeden magor komunista předvedl generální zkoušku na atentát. Ochranka selhala.

Ale Klaus jí to vůbec nedělá lehké!

P.S. Nejsem žádný klausofil, ale vypadá to, že halt chodíme ve stejných termínech na stejná místa. Nejsem žádný havlofob, ale pana prvního českého prezidenta jsem tam shodou okolností nikdy nenatrefil…

Psáno v Praze dne 1. října 2012