V tomto smyslu je to orgán nezbytný, profesionální, s jednoznačnými konkrétními výsledky. Zato armáda degradovala na bezduchý kanonenfutr, který tu byl pěstován, aby se nechal rozemlít na kaši, až by se sovětští vládci rozhodli, že začnou uskutečňovat svůj sen o světovládě – ten jasně deklarovali i ve svém státním znaku, na němž byl glóbus překrytý kladivem a srpem.

Tento organismus se tedy bránil přestavbě a trvalo to dlouhá léta, než se podařilo postavit základ profesionální armády západního typu. K ideálu má daleko. Každý, kdo navštívil naše zahraniční mise, vypráví o nebetyčném rozdílu mezi jednotkami tradičně západních armád a těmi našimi – lenost, lemplovství a hulvátství přežívají dodnes. Nicméně je to mnohem lepší, než to bývalo.

Armáda se ovšem potýká s dalšími problémy a jedním z nich je slábnutí záloh. Náčelník generálního štábu Jiří Šedivý proto prosazuje obnovu odvodů, což je fakticky registrace bojeschopných mladých... mužů? Nebo se budou týkat i žen? Senátor Jiří Čunek jde dokonce tak daleko, že navrhuje obnovu povinné vojenské služby. „Mladí muži se tam naučí základním dovednostem, protože koukáním na akční filmy to nevytrhnou. Hlavně se poučí, že chtějí-li něčeho dosáhnout, musí umět poslouchat. Taky by se v nich posílil vztah k vlasti,“ řekl Čunek Parlamentním listům. V tom má jistě pravdu, ale cokoli, co zavání povinností, službou, sebeobětováním, tedy co zavání tradičními občanskými ctnostmi, nemá u nás šanci na uskutečnění. Ctnosti u nás vyhynuly a jejich obnova nezíská politickou podporu.