Je to zdrcující zpráva a hluboce mě ranila. Tomáš Vild byl webový návrhář a bez něho by Neviditelný pes nebyl vznikl, nebo by vznikl jindy a jinak a bůh ví, jak by to s ním dopadlo. Tomáš zemřel náhle v nesmyslně nízkém věku třiačtyřiceti let a zanechal po sobě zdrcenou rodinu a ohromené přátele, k nímž patřím. Dovolte mi, abych na tomto místě Tomovi vyslovil úctu.

S Tomem jsou skutečně spojeny počátky Neviditelného psa. Setkali jsme se na začátku roku 1996. Pracoval tehdy ve firmě Eunet, navrhoval tam weby, po pravdě řečeno, stejně jako všichni ostatní na celém světě se prodíral abecedou webařiny – dnes mi připadá komické, jak jsme jednou bádali nad tagem break clear rovná se left a zkoumali jsme, co to udělá. První grafiku Neviditelného psa jsem navrhl já, on mi ji omlátil o hlavu a vymyslel svoji. Ještě ji můžete uvidět, když si otevřete WaybackMachine a z roku 1996 tam mají silvestrovské vydání s Tomovou grafikou.

V onom roce 1996 Tom hodně za projekt Psa u svých šéfů lobboval, až u nich dosáhl svolení, že se mohu pod střechou Eunetu o webový deník pokusit.

„Ono to pana Neffa přestane za týden bavit,“ řekl velký šéf a dal své ano.

Tom Psu od začátku ohromně fandil. Vycházeli jsme asi měsíc, dva, díval jsem se na statistiky a telefonoval jsem mu, že jsme měli za uplynulý den tři sta čtenářů.

„To není možné,“ řekl. „Tolik lidí na webu není.“

No a když jsme po roce slavili první milion, připil na ten úspěch v kavárně Krakatit rajčatovou šťávou. Co já vím, nikdy nepil alkohol. No a teď tu Tom není. Když se podívám na hlavičku Hyeny, tradiční odnože Neviditelného psa, kterou Tom navrhl, říkám si, že to není možné.

A fakt to není možné. Určitě pro mne ne, co živ budu, bude Tomáš tady se mnou.