Reakce na první Zemanovu návštěvu v senátu byla smířlivá i ze strany předáků ODS. Je to kupodivu, protože se Zeman v senátu hrnul do věcí, které mu nenáleží. Zvýšení počtu volebních krajů a snížení pětiprocentní hranice preferenčních hlasů, to věru není kompetence prezidenta republiky. On "jen navrhuje" a doufá, že najde v zákonodárných sborech spojence, kteří budou jeho ideje podporovat a prosazovat.

Souběžně s tím vyletěl k politickému nebi balónek, který měl vyzkoumat, jak veřejnost zareaguje na ideu, že by se Václav Klaus stal europoslancem. Měl by velkou šanci stát se lídrem euroskeptické opozice, která si klade za cíl integrační proces zastavit a zničit. Byly by to tedy pěkné dva póly, Zeman na Hradě s perspektivou působení na deset let dopředu a z druhé strany by dirigoval českou politiku Václav Klaus z Bruselu.

Spravedlivě je však nutno říci, že zatím si Zeman vede uspokojivě. Podepsal dva zákony, zastal se dvou mladých žen unesených v Pákistánu, navštívil zasedání vlády – a nevynutil si tam popelník pro ukojení své tabakistické deviace. I to je třeba pochválit.