Blíží se doba, kdy budeme říkat, bože, to byly krásné časy, když český prezident jenom kradl plnicí pera! Vítězství Miloše Zemana tu prorokuju už delší dobu. Když jsem s tím začal, smáli se mi. Teď už se směje jen málokdo.

Když vypukl nesmysl s konceptem "přímé volby prezidenta coby vyššího stádia demokracie", odpůrci konceptu varovali, že lidi zvolí fotbalistu nebo Bartošovou nebo někoho podobného. To byla obava pošetilá a však taky není nejmenší náznak, že by se měla naplnit. Nicméně reálná je hrozba, že lidi zvolí ztělesnění hulvátského buranství nasáklého becherovkou a prošpikovaného pivními žerty. To proto, že voličů je hodně a mnoha lidem se tohle líbí. Navíc, Zeman po svém trapném fiasku s pokusem získat prezidentský úřad legitimní cestou odjel na Vysočinu objímat stromy a od té doby stál stranou, udílel hraběcí rady a do ničeho se osobně nepřipletl.

Do svých politických glos svoji literární práci nepletu, nicméně udělám výjimku. V závěru románu Tma česká reprezentace vysune do svého středu jako českou královnu... koho asi? Pološílenou holčinu se sadistickými sklony, postiženou Downovým syndromem. Knihu jsem vydal v roce 2007. Netušil jsem, že je to předobraz situace z roku 2012. Detaily se liší, Zeman věru není holčina postižená Downovým syndromem, ale princip sedí dokonale.

Dělat se proti tomu nedá dohromady nic, tyhle politické posuny a změny nálad jsou rázu tektonického, zvlášť, když se tektonika šikovně podpoří masivním přílivem finančních prostředků. Zemana u moci jsme už jednou měli, vznikla z toho opoziční smlouva, základ mafiózního konkubinátu politické a ekonomické spodiny. No a teď to bude prezident.