Žádné zbraně Ukrajině, takto lze vyjádřit pozici české zahraniční politiky vůči hybridní válce za našimi východními hranicemi. Vyjádřil ji opakovaně ministr zahraničí Zaorálek a tato pozice se kryje se stanoviskem německým i francouzským. Francouzský prezident a německá kancléřka aktuálně jednají o této krizi a hodlají jednat s oběma stranami. Při malém odskoku od tématu lze poukázat na totální selhání Evropské unie jako politické entity – váhu mají nadále národní státy s velkou ekonomickou a v případě jaderné Francie i vojenskou mocí. Kdyby si EU více hleděla hospodářství a nebojovala za zrušení igelitových pytlíků, bylo by lépe.

Zpátky k Ukrajině. Simultánně se do Kyjeva vypravil i americký ministr zahraničí Kerry. Fotka ze setkání s Porošenkem je velmi výmluvná – tak křivé huby aby pohledal! Kerry slíbil miliardu dolarů, Porošenko by si přál milion ozbrojených vojáků. Není divu, jemu jde doslova o život.

Problém je v podobný tomu případu z pískoviště, kdy se porvali dva malí kluci a oba spoléhají na pomoc velkého bratra. Bez ruského zastání by povstalci dlouho nevydrželi a bez zahraniční intervence armáda rozvaleného zkorumpovaného státu nedokáže povstalce porazit. Řešení opravdu není v dodávkách zbaní, tím by se dosáhlo jen dodávek zbraní druhé straně a ve výsledku by bylo jenom víc mrtvých, nikoli mír. Oba hegemoni, Rusko i Západ, když už tuhle rvačku připustili (je diskutabilní, kdo ji vyvolal, je příliš jednoduché tvrdit, že jedni nebo druzí), by ji měli postupně utlumit. Jenže nejtěžším protivníkem jsou jejich vlastní klienti, extremisté na ruské nacionalistické i na ukrajinské nacionalistické straně.

Situace vypadá bezvýchodně, určitou útěchou nám může být pohled na Balkán, na bývalou Jugoslávii. Není tam dobrá atmosféra a ještě po několik generací (pokud někdy) nebude. Ale aspoň se tam nevraždí. Kéž by se to dalo říct o Ukrajině.