Mediální savanou jako vichr prosvištěla v pondělí informace o tom, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek požádal o odklad projednání Istanbulské úmluvy do konce ledna 2023. Motivuje to potřebou politických debat. Všechna média zopakovala, že tato úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti a mrzačení genitálií, jde o tzv. ženskou obřízku praktikovanou především v islámském světě, tedy i v islamisty okupovanými částech Evropy.

Vytváří se dojem, jako by ministr Blažek „s ohledem na koaliční vztahy“, jak upozorňuje progresivní Deník N, horuje pro domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti a mrzačení genitálií a nejraději by skvělou úmluvu hodil do koše. Text úmluvy si můžete přečíst zde, z jejích 81 článků vám půjde hlava kolem. Proč je třeba doporučit ministru Blažkovi, aby projednávání neodkládal o rok, ale odložil na neurčito, lépe na nikdy?

Především není nejmenší důvod k nějaké takové mezinárodní úmluvě přistupovat. Výše jmenované skutky jsou ošetřeny naším právním systémem. Lze diskutovat o kvalitě ošetření. Ukazuje se, že je třeba důrazněji vyšetřovat a trestat znásilnění, nastupující puritanismus určitě povede k zostření definice sexuálního obtěžování. To vše je otevřeno k debatě a je v dosahu našich zákonodárců a orgánů výkonu moci. Není nejmenší důvod, proč by bylo třeba nějaké mezinárodní úmluvy k řešení naší domácí problematiky. Mezinárodní úmluvy mají smysl pro interakci států. Typicky plavba po moři musí být řešena mezinárodními úmluvami. Domácí násilí budiž řešeno prostředky dosažitelnými doma.

Proč ten povyk, proč vůbec vznikla tato úmluva?

Vysvětlení najdete po pročtení textu. Otevírá se tu prostor pro aktivity takzvaných nevládních organizací a občanské společnosti. Mimořádně vypečená je Hlava III – Prevence. Hned na začátku se píše:

Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.

A už to jede, závazek přijmout legislativní opatření, je tu všechno, zranitelnost, lidská práva, úprava výukových materiálů, školení odborníků, potlačování závadného obsahu v médiích. Jste naivní, pokud si myslíte, že se tu zapomnělo na práva migrantů. A tak dále, je toho hodně. Gumové a ještě gumovější formulace, do kterých čilý aktivista vecpe zákazy a regulace v první fázi, v další už tresty, jaká by to byla regulace bez vymahatelnosti?

Ano, proto potřebují aktivisté občanské společnosti mezinárodní úmluvy typu, jako je tato Istanbulská. Jsou finančně přisáti na stát a parazitují na něm. Oporu ve veřejnosti mají minimální, pokud nějakou. V kontaktu se státem potřebují nějakou legitimitu a ano, v tomto případě poslouží papír neuváženě podepsaný i Čechy v Istanbulu. Varujme se mezinárodních úmluv, které se netýkají kooperace států a mají dopad na nás, na občany. Pane ministře Blažku, roztrhejte ten papír. V Deníku N o vás budou ošklivě psát, ale nejspíš to vydržíte a budou to dělat i bez toho.

Ostatně, nesmysly jako Istanbulská úmluva nebo korespondenční volba, o které jsem tu psal včera, mají společnou líheň. Je to snaha zničit principy, které se vytvořily v průběhu staletí, osvědčily se, vytvořily svět svobody a blahobytu. Ten svět, v němž zhýčkaní nezodpovědní lidé dělají všechno proto, aby ho zahubili.