Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová na poslední chvíli zrušila návštěvu Prahy, údajně kvůli zraněné noze Lubomíra Zaorálka. Je kupodivu, že zdravotní stav nohy našeho ministra zahraničí hraje tak zásadní roli v mezinárodních stycích.

Možná by nám tiskový odbor ministerstva zahraničí mohl podat bližší informace, zdali pan Zaorálek zrušil celou svoji agendu, jistě plánovanou týdny i měsíce dopředu. Pokud ano, pak by zde vyvstala otázka, proč zraněná noha vadila při setkání Mogheriniové s naší ministrem, kdežto táž noha nevadila témuž ministru při jednání s jinými partnery.

Pokud lze věřit médiím, Zaorálek nemá nohu amputovanou, a tudíž že se dá čekat, že se mu končetina uzdraví. Přijede pak Federica Mogheriniová do Prahy?

Čistě protokolárně je věc jasná a nezáludná. Jejím partnerem při jednání v Praze měl být Zaorálek a jestliže onemocněl, pak celkem přirozeně nemá smysl, aby do Prahy jezdila. Za jiných okolností by asi takové vysvětlení stačilo. Současná situace je ale poněkud neobyčejná.

Není tedy divu, že vznikly spekulace o tom, že motiv je jiný, totiž český postoj vůči nekontrolované imigraci do Evropy. Toto vysvětlení se uvádí pod tajuplnými přídomky a v náznacích. Předseda ODS Petr Fiala k tomu řekl: Škoda, že dnes do České republiky nepřijela Federica Mogheriniová. Mohla nám vysvětlit, proč v Evropské komisi prosadila označování zboží z izraelských osad. O bezpečnosti, kterou má na starost, bychom se od ní stejně mnoho nedozvěděli.

Ani on, který je v opozici, zatím nechce tlačit na pilu, která hrozí prohloubit trhlinu. Jistě bude kolem toho mnoho komentářů na téma izolace. Jenže ona je otázka, kdo vlastně je v izolaci. Vedení Unie je zřetelně mimo realitu. K uklidnění ukrajinské krize neudělala Unie a jmenovitě Mogheriniová zhola nic, co by se nějak dostalo do viditelného popředí. Ve věci uprchlíků jen sekundovala Merkelové velkolepé výzvě „přijďte všichni“ a nyní jen plaše, v pozadí, sleduje pokusy původců přívalu z věci vycouvat. Řešení ani nenaznačuje. Takže by asi její příjezd do Prahy nebyl mimořádně přínosný. Protože ve věci izolace od reality je Brusel na tom hůř, než Visegrádská skupina s její zkušeností s totalitou, včetně s manipulací se skutečností, kdy se vize, jak by věci měly být, vydávají za realitu.

Toto je spekulativní úvaha nad jedním prostým zrušením služební cesty. Blízká budoucnost ukáže, zdali jde o rutinní změnu pracovní agendy, anebo o výhrůžku neposlušné provincii.