Od Bohuslava Sobotky se čekalo leccos, ale rozhodně ne něco neočekávaného. Tipoval jsem, že Babiše přece jen vyhodí. Že nepřistoupí na Zemanův bonmot o mučedníkovi. Vždyť, jakýpak mučedník?

Buď je to skutečně zmetek, který si na Agrofert nakradl a pak ještě šidil na daních, tak pryč s ním, anebo takový padouch není a pak by nebyl důvod k nějakému rozčilování. Jsem premiér, věřím verzi o padouchovi, tak pryč s padouchem, a co bude potom, to se uvidí.

Dopadlo to jinak, Sobotka se rozhodl zabalit celou vládu do úhledného balíčku a poslat ji k Zemanovi, aby rozhodl sám.

Už to, že Zeman jako jediný politik na Sobotkovo rozhodnutí nereagoval, svědčí o tom, jak radostně si novou situaci užívá. Nic lepšího si nemohl v období před prezidentskými volbami přát. Podle ústavy nemá český prezident mnoho možností, jak se zviditelnit - takže Zeman se musel uchylovat k výjezdům do regionů a tam trousil svoje proslavené bonmoty.

Ovšem mezi jeho pravomoci patří podíl na sestavování vlády. To není žádná pleticha typu „nedáme medaili, dáme medaili“. To je skutečná politika v první lize. V den Sobotkova vystoupení se uchýlil Zeman do velebného mlčení, odborná i široká veřejnost teď čeká, jak se panovník zachová. Středa je audienční den pro Babiše. Návštěva byla plánována předem a v průběhu úterka nikde nebyla zpráva o tom, že by Zeman přijal Sobotku také ve středu, nebo dokonce ve středu – a dřív než Babiše. Podle všeho (překvapení nejsou vyloučena) přijme prezident Babiše dřív než odstupujícího premiéra. Zvláštní konstelace.

Spekulace jsou teď marné, protože režie je stoprocentně v rukou Miloše Zemana. A to je konstatování, které má dostatečnou vypovídací hodnotu o tom, zdali byl Sobotkův krok rozumný. Odvážný snad byl, s rozumností je to horší.