Navíc zde západní stratégové podlehli svodu zasáhnout ze vzduchu do libyjské občanské války ve prospěch povstalců proti Kaddáfího režimu. Ať si o něm myslíme cokoli, je to reprezentant členského státu OSN, který byl dlouho členem výboru pro lidská práva. Byl to samozřejmě výsměch demokratickému světu, ale tak to do nedávna bylo.

Budoucnost ukáže, to jaké míry osudný omyl tohle angažmá bylo. Kaddáfí chytře označil útok za křižácké tažení. Tenhle křižácký syndrom je pro nás Evropany málo pochopitelný, ovšem islámský svět dodnes bolestně vnímá středověké válečné výpravy jako historickou křivdu. Kaddáfí naprosto není na kolenou, bombardování ho těžko na kolena dostane a, bohužel, úsloví "co tě nezabije, tě posílí" zde jistě bude platit stoprocentně.

Nezbývá než doufat v nějaký zvrat, jako třeba že Kaddáfí spadne ze štaflí. Je to ale eventualita velmi málo pravděpodobná. Fiasko pro Západ se jeví jako možnost mnohem pravděpodobnější.

Česká pozice
Do hry vstupuje NATO a my jsme řádný člen aliance. Aktivně do bojů vstoupit nemůžeme, protože naše letectvo není určeno k bojování, podle pravděpodobnější verze je určeno k získání úplatků. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg bez stopy nadšení v hlase v neděli oznámil, že Česká republika bude hlasovat pro zapojení NATO do operace v Libyi. Ono nám nic jiného nezbývá, když už v NATO jsme. "Bránil bych se označení ´agrese v Libyi´, protože existuje mandát Rady bezpečnosti OSN," řekl ustaraně. Bránil by se, ale asi neubrání. Už zítra budou v médiích fotky zabitých dětí, co jiného se dá čekat při leteckém bombardování? Liga arabských států už cukla, podpora nevydržela ani pár dní. Jakpak se k věci asi postaví OSN, organizace s protizápadní hlasovací mašinérií, placená západními penězi?