Pod heslem Česko proti bídě se Jindřichu Rajchlovi opět podařil dostat desetitisíce lidí na Václavské náměstí v Praze. Exhibice s „lidským řetězem‟ klem Strakovy akademie (sídlo vlády) sice nevyšla, nicméně nad počtem demonstrace v centru hlavního města zavírat oči nelze. Slogan o bídě v Česku je sice hodně přepálený, nicméně zarážející je počet parametrů výkonu státní moci, ve kterých je Fialův tým nejhorší v Evropě. Nejvíce bije do očí rozdíl v cenách potravin u nás a v Polsku a vládní doporučení, aby i Pražané jezdili do Polska nakupovat, patří ke komunikačním perlám. Co se to děje a hlavně, co se stane? Povstal v Rajchlovi nový Hitler nebo aspoň Gottwald?

Můžeme se opět utěšovat, že by se nic vážného nestalo, ani kdyby se celý Rajchlův Václavák odebral k urnám a hodil lístek jeho straně PRO. Nicméně jsou zde ideově spříznění politici a formace. Okamurova SPD vysílá podobné programové slogany jako Rajchl. Momentálně je pod tlakem Babišova ANO a ztrácí v jeho prospěch voliče, avšak dvoucifernou podporu má. Navíc se tu rodí projekt propojení s Trikolorou, podle novelizovaného volebního zákona by taková koalice nebyla bez šancí na úspěch. Fialův blok je paralyzován tím, že se zjevně nedá dobrat rozumných rozhodnutí: ještě dřív než se pětikolka na něčem usnese, někdo tajně vynese na veřejnost, co se ve vládní kuchyni peče. Trvalé stranické preference jsou trvalé ne proto, že by občané výkon schvalovali, ale proto, že nevidí alternativu. To je ale velmi pochybná záruka čehokoli.

Kdyby tedy vývoj měl jít dál naznačeným směrem, pak by asi nezbylo než se pokusit zasypat příkopy mezi ANO a … kým: Tím, kdo by k tomu měl odvahu. Ať je Babiš jakýkoli a slibuje cokoli, odchod z NATO do jeho portfolia přece jenom nepatří. Ale i to je přece téma, které demonstrujícím Václavákem rezonovalo a v našem panoptiku politických kuriozit je to evergreen. Stačilo by se na to zeptat Okamury, vždyť už se o tom navykládal víc než dost.