Jak se dalo čekat, senát neschválil daňový zákon důležitý pro rozpočet schválený dolní sněmovnou za cenu odření čehokoli, co vyčnívá, tedy nejenom uší a hřbetu. Protože to bylo málo zábavné, k pobavení publika přispěl Petr Nečas omluvou "podnikatelům za komplikace" s nejistotou, jaké budou od 1. ledna (tedy za tři týdny) platit daně. Ona se ta nejistota netýká jenom podnikatelů, ona se týká všech občanů, ale to je detail, který není vidět skrz stěny politického akvária, v němž Petr Nečas celý svůj produktivní život (3 roky po vojně výzkum) žije.

Čeká nás nejistota? Jak se to vezme. Rovnováha zákonodárného sboru visí na hlasu chlapíka, který je (nepravomocně) odsouzený za korupci. Rovnováhu by mohli zvrátit další chlapíci, kteří hlasují proti své vlastní straně, která je do parlamentu dostala. Rozpočet je ale třeba schválit, jinak by ta vláda padla a nejeden z poslanců by se musel vrátit k občanskému povolání, ale asi ne k funkci ve správní radě bohatého podniku se státními zakázkami, protože po příštích volbách půjdou dnešní vládní strany částečně do opozice, částečně do pekelce a je otázka, zdali bohaté podniky budou o takové členy správní rady stát, když jim nebudou moci dohodit kšefty, ba naopak, kšefty jim budou dohazovat poslanci dnešních opozičních stran brojících proti korupci.

Je důležité, aby rozpočet byl schválen, už proto, že kdyby nebyly zvýšeny daně, nebylo by možno udržet rozumný deficit ve výši 100 miliard.

Teď přijdou ty zmatené úvahy.

Proč je dobře mít deficit 100 miliard? Zmateně bych dovedl pochopit, že má smysl se rvát o vyrovnaný rozpočet. V dobách nouze má smysl mít rozpočet v mínusu o částku, kterou jsem schopen zamáznout v dalších, tučnějších létech. Sto miliard se zamáznout nedá. Oč je horší rozpočet 110 miliard, nebo 120 miliard, nebo 150 miliard, oč jsou takové rozpočty horší než 100 miliard, když žádný z nich se zamáznout nedá a i kdyby se z nás stali Číňané, nikdy bychom nedokázali schodek vyrovnat?

Tak tohle je opravdu hodně zmatená úvaha, na kterou jistě není žádná odpověď.