Kardinál Duka dotlačil kauzu dvou difamačních her uváděných v rámci Divadelního světa Brno až k Ústavnímu soudu. Jako moudrý muž se životními zkušenostmi až příliš bohatými (spíš bolestnými) si jistě nedělal iluze, jaké rozhodnutí soud vydá. Ano, orální sex na soše papeže, Kristus znásilňující muslimku, to vše je kryto svobodou slova. To je ale u nás jen jednosměrná ulice. Brněnští divadelníci, jen si zkuste uvést hru , kde bude Mohamed znásilňovat na scéně křesťanku. Dočkáte se komanda samopalníků a když jim utečete, někdo si na vás počíhá a podřízne vás. Mimochodem, zkuste si opatřit Rushdieho Satanské verše. Já byl ten, kdo jako první český překlad nechal kontroverzní pasáže otisknout v časopise Ikarie (dnes XB1)… Marně jsem se pokusil při četbě pochopit, proč je takové pozdvižení, proč po autorovi pátrají vrazi. Navíc, kdybych tuto pasáž úvodníku dal na Facebook, nejspíš by mi zablokovali účet.

Argumentaci o svobodě slova a umělecké svobodě a nastolování důležitých témat by bylo možné přijmout, kdyby nebylo na druhé straně běsnění zakazovací kultury, podpory otevřeného antisemitismu a černošského rasismu v duchu BLM. Svoboda slova? Zkuste to kulturně přepólovat. U nás vás jenom pošpiní, jinde rovnou podříznou nebo vyhodí z okna.

Kardinál Duka je muž, který snese i tuto ránu. Navíc jistě ví, že existuje duchovní zbraň, se kterou nehne ani Ústavní soud. Jmenuje se pohrdání.