Ústavní soud a amnestie
V pátek se dozvíme důvody, které vedly Ústavní soud k odmítnuté senátní stížnosti proti části amnestie. Tím spíš je ošemetné z tohoto rozhodnutí odhadovat, jak bude soud reagovat na senátní žalobu stran údajné vlastizrady Václava Klause. Nicméně jedno podstatné víme, Ústavní soud námitky odmítl a tím legitimizoval i tu nemravnou část amnestie, jíž Klaus zbavil starostí lidi, kteří okradli své spoluobčany o miliardy, kteří zneužívali své postavení a kteří spoluzavinili, proč má dnes slovo demokracie tak hořkou příchuť.
To vysvětlení je důležité, protože bude vymezovat mantinely. Podobnou funkci bude mít reakce Ústavního soudu na senátní žalobu. Může se snadno stát, že rozhodnutím soudu se z doposud živelného ústavního novátorství stane soudně posvěcená norma. S ústavou cvičil Havel a mistrem se v tom stal Klaus. Stejnou chutí se netají ani Klausův chráněnec Miloš Zeman, ten už se kasá, že rozežene vládu. Může se tedy stát, že nechtěným efektem oněch okázalých senátních výpadů bude posílení prezidentské arogance.
Můžeme se jen modlit, abychom těch pět let ve zdraví přežili a aby na Zemanovo křeslo usedl slušný a ústavu ctící státní úředník, žádný věrozvěst a spasitel světa a génius a jasnozřitel, jako tomu bylo podvakráte v minulosti a co nás čeká nyní.
