Nicméně úspory jsou v agendě i jiných politických stran. Paroubkův nápad, že by bylo třeba se podívat na zoubek stavebním firmám je jistě rozumný, ovšem s výhradou.

Ono to není jenom tak, že stavební firmy předražují a stavební firmy je třeba brát u huby. Ony by nemohly předražovat bez korupce ve státní správě a korupci mají obě velké strany rozdělené rukou společnou a nerozdílnou, přes všechen politický folklor. Aby bylo možno si na firmy došlápnout, musel by se změnit systém veřejných zakázek. Dám příklad. Blízko mého bydliště ve Zbraslavi stavějí protipovodňovou zeď. V pořádku. Je ale bezpodmínečně nutné, aby tato betonová zeď v délce několika set metrů byla obložená žulou, dokonce z obou stran? Byl by tenhle nesmysl možný, kdyby někdo někde někomu nešel na ruku? A šel by mu na ruku, aniž by se s ním podělil o peníze?

A jsme zase u té staré pravdy, že když něco má dlouhý krk jako žirafa a štětku na ocase jako žirafa a růžky jako žirafa, je to pravděpodobně žirafa, ale dokázat to nelze.

Myšlenku úspor teď podporují i lidovci a samozřejmě ODS. Teď ještě aby se realizovaly a bude světlo na konci tunelu.

Což je tak pravděpodobné, jako že se žirafám smrsknou krky.