To je slogan hlásaný Tomio Okamurou, naposledy ho dal k lepšímu ve čtvrtek poté, kdy se jeho poslanec Radek Koten stal šéfem sněmovního bezpečnostního výboru. Jestli je něco příklad populismu, tak idea „braňme se sami“.

Populismus je pojem do krajnosti nadužívaný. Liberální levice ho používá jako klacek proti každému, kdo zastává cokoli, co má oporu v široké veřejnosti a nikoli v kruzích zasvěcenců sdílejících ty správné názory. To však neznamená, že je to pojem bez obsahu. Označuje ideje líbivé e chytlavé, avšak v reálu nesplnitelné. Ideální model je, aby Česká republika dokázala bránit sama sebe, říká Okamura. To je, jako by jistě bylo ideální, kdyby Česká republika byla ostrov v mírném subtropickém pásmu a stala se sídlem světového bankovnictví. Pěkné by to jistě bylo a profitovali bychom z toho radostně, je to bohužel nereálné.

V uplynulých sto letech se v Evropě hodně válčilo a spolu s vedlejšími ztrátami stály ty války mrtvé v řádu stovek milionů. Nestalo se však, že by se nějaký stát dokázal ubránit sám. Okamura cituje současné Švýcarsko a Rakousko. Švýcarsko se neubránilo samo, na Švýcarsko nikdo neútočí, protože v něm mají všichni ulité svoje peníze a kdyby Švýcarsko zničili, o prachy by přišli, tak je to prosté. Rakousko není v NATO, po válce bylo částečně okupováno Ruskem a na neutralitu přistoupilo při budování Státní smlouvy uzavřené v roce 1955. Tradičně neutrální jsou Švédové a neutralitu má i Finsko, aby nedráždilo svého agresivního souseda.

Jen naprosto nezodpovědný politik může nastolovat ideu neutrality a obranné autonomie České republiky. Bezpečnostní výbor řízený členem jeho spolku se stává nebezpečnostním výborem. Je to politováníhodný výsledek procesu, který nastal v okamžiku, kdy sociální demokraté zaznamenali před volbami propad svých preferencí a pokusili se o záchranu tím, že kriminalizací zničí svého soupeře. Zničili se ve volbách sami a uvolněním prostoru pro nesystémové strany ohrožují pozici republiky jako celku.