V pásmu Gazy by měl být po tři dny klid. Pokud skutečně nastane, izraelští vyjednavači se vrátí do Káhiry k jednání s představiteli hnutí Hamás. Těžko soudit, co bude definováno jako klid. V posledních týdnech nebylo dne, aby na izraelské území nedopadly žádné rakety.

Vyjednávání bude obtížné. Hamás, donedávna v těžké defenzívě a izolaci, je jistě posílený podporou desetitisícových demonstrací v evropských metropolích a vlnou antisemitismu. Bohužel v klidné Evropě se u mnoha lidí ujímá jakési statistické uvažování. Jedni střílejí na druhé, ale jedni zabíjejí efektivněji než ti druzí, tudíž podškrtneme a sečteme, zlí jsou ti, co nadělají více škody. No a ten, kdo nadělá více škody, je Izrael.

Kdopak z těch, co pochodovali na demonstracích v Londýně a Paříže, by byl ochoten žít pod neustálou hrozbou vzdušných útoků a když jde po ulici, třeba zrovna na demonstraci proti Izraeli, by koukal, kde je na kandelábru šipka s nápisem Úkryt a po zaznění sirény by věděl, že má devadesát vteřin na to, aby se schoval!

Ano, je to asymetrický spor. Jedni zabíjejí efektivněji než druzí.

A jedni nezpochybňují právo na existenci toho druhého, zatímco ti druzí ano.

Tady není východisko, je jen perspektiva dalšího pokračování ve spirále násilí. Potíž je v tom, že na straně Palestinců je příliš velké množství lidí, kteří jsou existenčně závislí na válečném stavu. Tedy, existenčně závislí: zbohatli na něm. I terorista Arafat byl dolarový miliardář, když umřel.