Zájem slušnosti a právního státu upřednostnilo rakouské soudnictví, když anulovalo výsledek prezidentských voleb kvůli pochybnostem stran sčítání korespondenčních hlasů. Rakušané se tedy budou muset definitivně rozhodnout mezi dvěma politickými koncepty.

Výsledek prvních voleb byl velmi těsný. Je pravděpodobné, že mnozí voliči se po vyhlášení výsledků teprve dozvěděli, o co šlo a koho volili nebo nevolili. Další velké váhání nastane mezi občany, kteří nevolili z těch či oněch důvodů. Třeba jim jejich hlas připadal nicotný, a tudíž nedůležitý. Rakouské volby a zanedlouho potom britské referendum ukázaly, že záleží na každém hlasu. Zvláště to britské referendum bude mít pro Británii i Evropu samou zásadní důsledky.

Napoprvé mohly hrát roli emoce a předsudky a zkreslené pochopení informací. Následovala zásadní společenská debata. Dnes už sotva který rakouský občan může mít pocit, že mu nikdo nesdělil, o co jde. Ty první volby, to byla napínavá podívaná, přinesla jednomu táboru radost, druhému zklamání. Opakované volby budou mít mnohem větší váhu. Hlasovací lístek v prvních volbách mohla dopravit do urny vlna emoce. Napodruhé to už bude ruka člověka, který dobře ví, co a proč to dělá.

Samozřejmě tyto volby budou mít i mnohem větší dopad na celoevropskou atmosféru. Není totiž pravda, že neexistuje celoevropské povědomí. Copak jsme se my, Češi a Moravané, tolik někdy v minulosti starali o rakouské prezidentské volby nebo o volbu předsedy konzervativní strany v Británii? Dnes cítíme, že se nás týkají třebas i volby ve Španělsku. I u nás budeme opakované volby pozorně sledovat.

Rakouský volič, přinejmenším ten politicky informovaný a orientovaný, jistě vnímá i tu skutečnost, že rakouské volby se netýkají jen jeho a jeho země. Bude cítit, že se na něho dívají i zraky z daleka. Někdo by mohl šetrně upozornit pana Junckera, že by neměl Rakušanům vyhrožovat, jako to udělal před britským referendem, kdy už dopředu označil brexitní Británii za dezertéry.