Ministr zemědělství Marian Jurečka se blamoval, když tvrdil, že kontroloři vyslaní jeho ministerstvem kontrolovali více potraviny z Německa, Nizozemska nebo Belgie než Polska. Tvrdil to v reakci na polskou stížnost, že se kontroloři zaměřují na polské potraviny víc než na jiné.

Jurečkovi teď budou mlátit o hlavu tabulkami a výkazy, jež svědčí o opaku.

Tabulek je ale více a statistik neméně. Pověst polského zboží poškodilo několik skandálů, namátkou připomeňme posypovou sůl ve slánkách v domácnosti - pravda, bylo i oficiálně konstatováno, že jde o totéž a že nikdo újmy nedošel, ale málo platné, posypová sůl byla ve slánkách. Pověst českého zboží poškodil metylalkohol v lihovinách, ten dokonce zabíjel, na rozdíl od polské soli. Politici teď zatančí rituální tanečky, Poláci si budou stěžovat, Češi se budou vykrucovat a zákazníci se rozhodnou, jaké zboží si koupí.

Pamětníci si možná vzpomenou na aféru s fridexem ve víně. Nešlo pochopitelně o fridex, ale o přísadu přidávanou do vína všude v Evropě, ale někdo to nějak vyhmátl a zneužil v konkurenčním boji a už tu byl kolotoč kontrol a skandálů. Víno s fridexem chutnalo stejně (ba líp) než víno bez fridexu. Chleba se sádlem posypaný polskou posypovou solí chutná taky dobře. Celou tu žabomyší aféru dlužno pozorovat s nadhledem. Má ale jeden důležitý efekt, nebo možná poslání: je třeba při koupi potravin zkoumat, co je na štítku napsáno. Země původu nemusí být ani tak moc rozhodující jako expirační doba výrobku. Prodejní řetězce dovedou být v tomto ohledu nelítostné a odtud hrozí větší nebezpečí než z polské posypové soli.