Jistě to jsou otázky, jimiž je třeba se zabývat. Těžko předjímat, jaké stanovisko ústavní soud zaujme, to u nás dovede jediný člověk, totiž Jiří Paroubek. Ten ví, že ústavní soud zamítne ústavní zákon, který Jiří Paroubek pomohl sestavit, předložit a schválit. Pokud český ústavní soud dospěje k náhledu - a vydá z něho plynoucí rozsudek - že EU je superstát a že je česká ústavnost ohrožena dohližitelským soudním dvorem evropským, pak samozřejmě prezident Lisabonskou smlouvu nepodepíše a události vezmou jiný směr.

Ten je předvídatelný. Česká suverenita bude respektována v tom smyslu, že bude nalezeno dvojrychlostní řešení. Někdo bude chtít být uvnitř, tak třeba Německo, Francie, Itálie, někdo vně, tak třeba Česko. Bude to jasné, přehledné. Naše státnost zůstane neporušena. Rozhodnutí je tedy na ústavním soudu.

Topolánkova role
Je to podivuhodné a překvapující, že na pozadí série současných krizí se rýsuje Mirek Topolánek jako zajímavá figura. On se v těchto hodinách jednoznačně postavil za přijetí Lisabonské smlouvy. Měl by podniknout kroky v tom smyslu, aby bylo jasné, zda Lisabonskou smlouvu, tedy příslušnost Česka k politické Evropě, schvaluje jenom on anebo zdali je to politika ODS. Toto momentálně jasné není. Zakladatel a bývalý předseda a bývalý člen ODS Václav Klaus je hlava euroskeptiků, tedy zásadních protivníků EU. Skupina senátorů ODS podává ústavní stížnost. Mirek Topolánek usiluje o přijetí Lisabonské smlouvy. A co strana, to politické těleso, které dali voliči hlas? Přitom vyplývá ze všech dosavadních zjištění, že stoupenci ODS jsou stoupenci politické Evropy, kdežto naopak stoupenci sociální demokracie, která se bruselským praporem ohání, jsou ve většině proti.

Topolánek tedy hraje v těchto dnech zásadní hru, která může ovlivnit jeho politickou budoucnost. Má za sebou několik trapných selhání, nejhorší je to, kdy kvůli osobním věcem zanedbal předvolební úsilí. Ve srovnání s tím je večírek v Berlusconiho vile a lobbistický potlach maličkost. Pořád ale má postavení a hlavně, pořád nemá kvalifikovaného soupeře a nástupce. V této době se hraje o orientaci České republiky. Východ nebo západ? Obamovo mnichovanství ve věci bezpečnostní, jeho kapitulace před ruským tlakem nás mimoděk hodilo hodně na východ, do sféry ruského vlivu. Nepřijetí Lisabonské smlouvy Českou republikou bude znamenat další krok tímto směrem. Hodně bude ale záležet na tom, jaké je smýšlení české veřejnosti. To není zřejmé. Referendum stran vstupu do EU vyznělo vlažně "ano", účast na obraně Západu silně "ne". Hodně bude záležet na politických předácích, na lidech s politickou autoritou. Tu Mirek Topolánek nadále má. Samozřejmě nemůže veřejností manipulovat. Jeho jasný postoj ale vliv mít bude a jeho dnešní vystoupení ve prospěch Lisabonské smlouvy jednoznačně podporuje prozápadní orientaci naší země.