Andrej Babiš prezentoval jako veliký úspěch, že nadále bude počítat s deficitem rozpočtu, třebaže předvídal rozpočet vyrovnaný. V roce 2019 tedy bude deficit ve výši 30 miliard. To je nepříjemné překvapení pro ty, kteří věřili v programová prohlášení ministra financí a místopředsedy vlády. Kdo uvažuje realisticky ví, že Babišovy názory a směrníky jsou velmi proměnné.

Jak proměnné a co je příčinou proměny?

Někdy to lze odhadnout. Babiš byl kupříkladu proti žalobě na EU ve věci uprchlických kvót. To mu napověděl zdravý rozum. Kvóty jsou nereálný nesmysl, nefungují ani v rámci samotného Německa, natož aby byly účinné v rozsahu celé Evropy, a pak je tedy celkem zbytečné kvůli tomu dělat silácká gesta. Nyní Babiš hřímá ve prospěch žaloby. I to je pochopitelné, ve věci uprchlické krize je politická reprezentace v opozici proti unijnímu diktátu celá a liší se jen v míře radikálnosti postoje. Babiš usoudil, že je lépe se přiklonit k těm, kdo buší do většího bubnu.

Takto snadno ale nelze odhadnout důvody, proč se Babiš vzdal svatého grálu, vzývaného i sociálními demokraty, totiž vyrovnaného rozpočtu. Ekonomice se daří, byť jsou prognózy méně optimistické než před nedávnem. Proč lidi dráždit?

Jedno vysvětlení by se nalézt dalo. Babiš přišel do politiky s programem ekonomicky očistným. Jisté je, že po vítězství sociální demokracie v posledních volbách hrozilo nebezpečí, že oranžoví si voliče koupí jednou provždy a budou dlouhodobě vladařit na ruinách politické pravice, odsouzené do role mekotající opozice. Babiš zabránil nejhoršímu, zatrhl největší výstřelky. Ovšem ta rozhazovačnost je jako nemoc. I vloudila se idea: když budu taky rozhazovat, budu mít větší šanci na znovuzvolení, než kdybych se choval racionálně. Jako ve firmě.

Je to, jak se říká, glosátorova spekulace. Ale je velmi pravděpodobná.