Mezinárodní měnový fond odhaduje, že naše ekonomika letos posílí a zrychlí růst na 3 procenta. To je jistě dobrá zpráva a není divu, že se nedostala do zpravodajství. Kdo by se staral o takové hlouposti, jako že se budeme mít líp.

Podle exponenta fondu Costase Christou je to důsledek vhodné rozpočtové politiky a výslovně se zmínil o oslabení kurzu koruny Českou národní bankou. To bylo opatření, které vyvolalo nelibost a nevrlé poznámky, taky jsem jich hezkou řádku napsal. Guvernér Miroslav Singer to od nás novinářů pěkně schytal a svůj díl dostal i od hradního velmistra veškeré chytrosti, který už přislíbil, že se přičiní, aby nebylo takových Singerů více v ČNB.

To vše má politické důsledky.

Smetanu líže vládní koalice, která je momentálně u moci. Přirozeně, že opozice vykřikuje, že vládní koalice za úspěch nemůže. Naštěstí pro opozici o úspěchu nikdo neví a hned tak se nedozví, neboť, jak už řečeno, jen špatné zprávy patří do médií.

Krom satisfakce ČNB vrhá tento vývoj silné světlo na postoj k přijetí eura. Británii se hospodářsky daří (o úspěších jiné země se píše) a konstatuje se, že je to mimo jiné díky tomu, že nemá euro, a tudíž může pružně reagovat na situaci. Je to tedy závažný argument pro odpůrce eura a obecně pro všechny euroskeptiky, kterých přibývá.

Jim ostatně hraje do noty rozhodnutí o kvótách na uprchlíky.

Tahle země bez problému absorbovala vlnu uprchlíků z Leninova Ruska. Po válce sem prchali z Řecka poražení komunističtí povstalci. Nebýt povyku kolem kvót, nikdo by si pěti set uprchlíků nepovšiml. Stejně by co nejdřív koukali zmizet do atraktivnější země. Právě ta direktivnost je popuzující. Je to produkt z hlav lidí, kteří naprosto nemusí brát ohled na to, čemu se říká veřejnost.

Funguje to do jisté míry. Pak nastává údiv.