Vzniklo to za minulého režimu, DoDo neboli Dodělej Doma. Ukázalo se, že je to fungující systém a taková IKEA by bez toho nemohla fungovat. Dočkáme se něčeho podobného i v politice?

Těžko soudit, nicméně náznaky nasvědčují, že by to šlo. Což neznamená, že by to vedlo k dobrým výsledkům.

Hackerská skupina Anonymous, to je ta s logem usměvavé bílé masky, vnikla do 5500 twitterových účtů osob podezřelých z podpory Islámského státu. Je to dobře, nebo špatně?

Dnešní doba je až hystericky citlivá na ochranu osobního soukromí. Polízanici si způsobíte, když si na barák přiděláte kameru, natočíte si na video člověka sprejujícího vaši fasádu a záznam předáte policii. Okamžitě je z vás zločinec. A teď nějací Anonymous nabourají soukromí občanů, na něž dlužno pohlížet jako na nevinné, neboť jim žádnou vinu žádný soud plnomocně nedokázal.

Silové orgány takto jednat nemohou. Police tudíž hlavně monitoruje. Naše tajné služby pečlivě sledují pohyb teroristů přes naše území a operativně výsledky monitoringu předají dál. Výsledkem je přeplněná márnice a nikdo za nic nemůže.

Ano, hraju si tady s ohněm, brnkám na struny bolavých nervů a je třeba to zdůraznit. Těch 5500 twitterových účtů je zároveň určité množství konkrétních osob s konkrétními osudy. Někdo k tomu jistě přišel jako slepý k houslím. Kdo z pánů z Anonymous byl ten pomyslný Mengele na rampě a rozhodoval, ten ano a ten ne? Ten je víc podezřelý a ten míň? A kdo toho Mengeleho kontroloval, jestli se docela lidsky nesplet?

Jenže na druhou stranu někdo přišel jako slepý k houslím ke kulce v lebce, když si šel poslechnout koncert.

Že přicházíme o soukromí a svobody je zřejmé. Na šílenou buzeraci na letištích jsme si zvykli a pokládáme ji za normální. Není to nic normálního, je to absurdní a šílená buzerace. Zdaleka nedosahuje vrcholu. Píšu tento sloupek v Davao na filipínském ostrově Mindanao. Na jeho jižním konci operují islamistické i maoistické gerily. Do každého většího obchodu jdete rámem a dívají se vám do tašky.

A to je ještě to nejmenší, co se nám může dít.