Půvabné je, že to řekl na vlnách veřejnoprávního Slovenského rozhlasu v relaci Rozhovory s prezidentem. Tedy v pořadu, který je výhradně určen k prezentaci hlavy státu. Podpořil i názor premiéra Roberta Fica, že si kabinet dosadí do řad Slovenské televize a Slovenského rozhlasu svoje vlastní lidi. Podle jeho názoru je to správné. Je to podle něho cesta, jak to zařídit, aby kabinet mohl svobodně vyjadřovat svoje názory, aniž by někdo přehodnocoval jeho výroky a dával je do jiného světla, než jsou ve skutečnosti.

Prezidentu Gašparovičovi bude v březnu 67 let. Značnou část svého života strávil pravděpodobně na planetě Marsu, takže neví, jak to dopadlo, když „vláda a parlament“ měly v rukou veškeré sdělovací prostředky, od televize a rozhlasu po deníky až po informační buletiny Svazu včelařů a chovatelů holubů. Měly vše pod kontrolou a dopadlo to tak, že kontrola se stala hlavním cílem jejich chování. Tohle samozřejmě nehrozí ve Slovenské republice, která je řádným demokratickým státem se zaručenou svobodou slova. Nehrozí znásilnění veřejného mínění. Zato hrozí pěkná blamáž, pokud by takové názory měly převládnout a hlavně pokud by se měly realizovat.

Vláda a parlament mají veřejnost přesvědčovat o svých kvalitách svými činy a ne ideovou masáží. Nikdo na Slovensku ani jinde nemá tak snadný přístup do médií, jako vládní úředníci a členové zákonodárných sborů. Stačí, aby luskli prstem, a na tiskovku přiběhnou dychtiví novináři se svými magnetofony. Že si ta slova přeloží po svém, to už je daň, kterou vládci země za tuhle snadnost platí. U nás se zatím takové názory tak okázale nevyskytují. Nicméně chuť na nasazení náhubku, ta tu je taky. Už jednou zde proběhl zápas o znění tiskového zákona, kdy hrozilo nebezpečí, že „právo na odpověď“ bude v praxi vypadat tak, že „napadený“ by měl nárok na zveřejnění odpovědi libovolné délky. Čímž by se automaticky každé médium mohlo stát volnou tribunou názorů „napadeného“. U nás jsme v situaci, kdy s médii není spokojen žádný politik, jak to tak vypadá. Paroubkova opozice soudí, že média jsou zaprodaná a pravicově orientovaná, a ODS naopak podezírá média z pěkné „švejnarei“, tedy ze spiknutí, které má vynést kryptokomunistického Američana do funkce hlavy státu. Je to v jistém smyslu úsměvné, avšak ostražitost rozhodně nepovažujme v tomto ohledu za nějaký luxus.

Navíc tu máme praktický odstrašující případ: jsou to přímé televizní přenosy z parlamentních jednání. Čas od času jsme jimi postiženi. Zde jsou „názory parlamentu“ prezentovány ve své nahotě a je to nahota pramálo přitažlivá. Choutky na zřízení „vládních vlnek“ by si měli opravdu politici nechat zajít. Pokud pochopí, že je to pro jejich dobro, byl by to krok na opravdu dobré cestě.