Jeho protivník Klaus jedná jako člověk, který má veřejné mínění v kapse. Úřad prezidenta republiky nadále zůstává nejdůvěryhodnější institucí v zemi - loni v prosinci mu podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) důvěřovalo 66 procent občanů. Lidé oceňují na svém prezidentovi, že hájí jejich zájmy, tedy vede ostrou nacionalistickou notu a chrání je před vlivem nepřátelské ciziny, rozumějte Evropské unie. Za to ho obdivují a milují.

Cizáka Švejnara milovat nebudou a neocení ani to, že "zvažuje", že se vzdá amerického občanství.

V tomto smyslu je Švejnarova mise pravděpodobně odsouzena k neúspěchu. Klausův protikandidát má jedinou naději na úspěch, totiž tu, že v džungli české politiky, naprosto neprůhledné a nepředvídatelné, se misky vah tak či onak nachýlí podle toho, co kdo komu slíbí a kdo koho jak podplatí a kdo bude mít jakou výhodu z toho, že tak či onak a z hlasovacího stroje vypadne on.

Pak teprve nastane státnická chvíle pro Švejnara. Využije toho, že je v těchto dnech ostře nasvícen a pustí se do dalšího politického zápasu? Těžko bychom hledali argumenty pro doložení předpokladu, že se to stane.