Předáci zainteresovaných zemí jednají na Maltě o souvislostech uprchlické krize. Nelze čekat řešení, tím spíš ne, že situace nemá žádné řešení. To je tím, že dějiny nemají žádné řešení.

To ovšem neznamená, že se nic neděje a neuděje ani v budoucnu. Ty změny konceptů jsou až groteskní. Od sloganu Přijďte všichni k zákazu slučování rodin, to je zkratka v socioprostoru, jakou známe ze sci-fi pod názvem červí díra. Ale není to námět k žertům, je to ilustrace toho, v jak tragické situaci se Evropa ocitla a o čem je na Maltě řeč.

Reálná otázka zní, kolik statisíc či milionů lidí musí do Evropy přijít, než se evropské státy rozhoupají nasadit své armády k ochraně vnější hranice pozemní i námořní. K tomu nakonec nutně musí dojít, otázka jen zní, kdy se tak stane. Pak se budeme dohadovat o kvótách – teprve pak začnou mít smysl, protože imigranty bude nutno rozdělit. Budou-li ovšem ochotní ke spolupráci, zatím to na to nevypadá. A do třetice, bude nutno vybudovat vnější koridor. Ten lze vybudovat jenom masivními úplatky. Severní Afrika a Turecko si nechají mastně zaplatit za to, že zmírní Evropě tlak.

To jsou hrubé rysy neodvratných nutností. Dělí nás od nich etapa tanečků a her na řešení. Jeden se teď odehrává na Maltě. Ale znovu, netřeba se tomu podivovat, natož šklebit. Jinak to nejde.

Česká republika bude na Maltě jednat i za Poláky. Ti na zastoupení jistě přistoupili i proto, že nevěří ve světodějnou převratnost nadcházejícího sezení. Naše postoje jsou realistické a naši reprezentanti mohou i s jistou míry pobavení pozorovat, jak ze západní strany ubývá moralizování a přibývá smyslu pro realismus.

I to Švédsko už zahajuje kontroly na hranicích a Německo prosazuje návrat do první země EU.

Bez návodu k použití. Připomeneme si případ u nás vyhoštěného člověka z Kamerunu. Tuhle kauzu řeší i soudy nejvyšších instancí. A to byl jeden. Němci by měli vyhošťovat lidi po desetitisících.