Sedmnáct poslanců sociální demokracie přispělo ke schválení nižší spotřební daně na benzín a naftu. Tím se zadělalo na čtrnáctimiliardovou sekeru ve státním rozpočtu. O aféru se zasloužil oranžový poslanec Milan Urban, který se tím pádem stal v očích Bohumila Sobotky mužem na odstřel: prospěl opozici.

Je to epizoda s prvky komiky a zároveň dokladuje složitost a často i nesmyslnost fungování továrny na zákony. Poslanci ze sebe nedělají blby, když poukazují na to, že netušili, o čem se vlastně hlasuje. Sama hlasovací procedura se všemi návrhy a protinávrhy a doplňujícími návrhy je tak komplikovaná, že lidský omyl je nevyhnutelný.

Něco ale záhadou zůstává, především to, co vedlo poslance Urbana, aby vlastní straně takovou patálii přivodil. Tentokrát v tom asi nebyly Babišovy dlouhé prsty, protože ministr financí nejvíc křičí, že rozpočet přijde o peníze. O věci se má hlasovat znovu. Tím vzniká další problém.

To nové hlasování je za hranou ústavnosti. Vzniká zde precedens – bude se i napříště hlasovat tak dlouho, aby se to předsedovi vlády líbilo? Mají poslanci vlastní hlavu (měli by mít, tak je to v ústavě), anebo to jsou marionety svých stran? Z frašky se může stát drama, záleží na tom, čí zájem je v pozadí.