Sjednocení pravice přichází znovu na přetřes. Občanští demokraté oznámili, že nepůjdou s Babišem do koalice a že nepřichází v úvahu ani jejich podpora menšinové vládě. To ovšem platí o Fialově ODS, otázka zní, co by se stalo v případě, že by došlo k vnitrostranickému převratu a kormidlo by uchopil Václav Klaus jr., který y jistě nasadil kurz podle svých dosavadních náznaků opačný. 

Kdo ale dále patří k pravici? Deklaruje se tak TOP 09. Miroslav Kalousek už ohlásil svůj odchod v předsednického postu. Ať ho ale nahradí kdokoli, cesta na jakési výsluní bude dlouhá a kdo ví, zda někam vede. Sjednocení, pokud je vůbec možné, dosažení cíle neusnadní.

Co se ovšem jeví býti nezbytné už pár desítek hodin po volbách, je sjednocení demokratických sil bez ohledu na to, zda stojí vlevo nebo vpravo. Výzva Tomia Okamury k zestátnění veřejnoprávních médií je příkré ohrožení demokracie. Je to projekt o to nebezpečnější, že v minulosti měl podporu i mezi politiky ODS. Není zřetelné stanovisko Andreje Babiše k této věci a znepokojení vyvolává i Okamurovo prohlášení o programové shodě s ANO. Varianta ANO – SPD vrhne republiku pryč od kurzu polistopadového vývoje a pak opravdu bude třeba úsilí všech demokratických sil, aby se tomu zabránilo.

V této chvíli nemá smysl mudrovat o tom, kdo výsledek zavinil. Podstatné je pouze to, co dělat dál. Lubomír Zaorálek právem varoval před Okamurou jako před hlavní hrozbou a možná ani on nečekal, že se jeho slova tak rychle potvrdí.

Je tu ovšem ještě jedna varianta, také velmi chmurná. Babiš dostává v podobě Okamury ohromně silnou kartu do ruky. Je to trik s „větším zlem“. Zažívali jsme to za totality: Husák špatný, Biľak horší. Spolčení Babiše a Okamury je to nejhorší, co může nastat. Na koho bude Babiš tlačit, aby se stal menším zlem? Zatím na každého, otázka je, kdo se podvolí.