V pátek se pomyslně ozval výstřel startovní pistole a na dálnici D1 vtrhly stavební firmy, čímž se na (prý) šest let (tipuju deset dvanáct) jízda na trase Brno-Praha stane ještě horším peklem než doposud. Kalamita byla odtud hlášena už ve čtvrtek a to se tam jenom vyměňovala svodidla. Policejní orgánové pochmurně prorokují, že desetiletý kolaps dálnice neblaze ovlivní dopravu v celé republice, a starostové obcí kolem postižené osy bědují, že se provoz převalí z ochromeného tahu k nim na jejich úzké silnice mezi domy jejich obcí. Což jsou nářky s pravděpodobností oprávnění, hraničící s jistotou. Lze tak soudit z osudu obcí kolem úseku dálnice D8 Praha - Ústí nad Labem - Německo, která je dlouhodobě ochromená aktivitami zelených fanatiků. Dálnice D1 bude teď ochromena z jiných důvodů, ovšem ve výsledku to bude celkem jedno.

Ne snad že by dé jednička opravu, případně rozšíření nepotřebovala. Ale kdybychom byli rozumně spravovaný stát, přičemž hanba zdaleka nepadá jen na tuto vládu, ale také na vlády předchozí, rekonstrukce dálnice Brno-Praha by začala poté, co by byla dokončena a do provozu uvedena rychlostní silnice R35 na trase mezi Hradcem a Olomoucí. To, že je dokončení R35 v nedohlednu, je samozřejmě také výsledek sabotážní činnosti zelených aktivistů, ale zdaleka nejen toho. Zkoumat příčiny můžeme, výsledek však zůstane stejný, R35 dokončena není a hned tak nebude a doprava na hlavní dopravní ose republiky bude katastrofálně ohrožena.

Přesto bych rád vnesl notu optimismu do právě nastíněných chmur. Naštěstí existuje doprava železniční. Toto je sloupek osobní, a proto si mohu dovolit to, čemu se obvykle vyhýbám, tedy poreferuji o osobní zkušenosti. Po desítky let jsem se vyhýbal špinavé a nespolehlivé železniční dopravě, a ne snad, že bych s ní neměl zkušenosti, najezdil jsem ve vlacích desítky tisíc kilometrů. V poslední době se na železnici vracím a musím smeknout klobouk nad proměnou, která nastala. Možná jsem měl štěstí a asi v mailu najdu desítky rozhořčených depeší. A pořád mám v paměti zážitek asi pět let starý, kdy jsem jel do Žiliny a volil jsem autobus - a dobře jsem udělal, protože ti kolegové, co volili vlak, měli zpoždění 14 hodin, protože v Břeclavi nenastoupilo do práce celé osazenstvo rychlíku. Já na nic podobného v poslední době nenarazil. A hlavně, personál byl přívětivý a skoro jsem si připadal jako v Koreji, kde se vám průvodčí ve vagónu klaní. Naši ajznboňáci se neklaní, ale přívětiví jsou a usmívají se a to je pokrok ještě větší, než že je na záchodě čisto a vlak přijede na místo určení na minutu přesně.

Jízdě po dálnici dám sbohem, možná natrvalo. Vybavuji si totiž ty svoje poznatky z cest v zahraničí, kde byly poměry na rozdíl od těch našich civilizované, z Anglie, Francie či Německa. Kdykoli jsem tam jel vlakem nebo autobusem, říkal jsem si, proč proboha tady lidi mají auta, když je cestování autobusem a vlakem tak pohodlné? Takže si možná pro svoji osobu řeknu, nabouchejte si svoji dálnici do kecek.