Nebude to tedy rozvod typu – spát v jedné posteli a vařit ve společném hrnci. Theresa May v úterý oznámila, že Británie odejde z Unie se vším všudy a nebude stát o žádné poločlenství. Není to ale tak, že je teď po úterku jasno.

Padla idea setrvání Británie na společném trhu. Ta ale nepřicházela v úvahu, protože v unii společný trh a volný pohyb osob jedno tělo jsou. Je tedy jasné, a to je zřejmě jediné to jasné, že Británie nebude usilovat o to, co možné není. Ostatek je nejasný, zvláště pak nejsou zřejmé podmínky, za jakých bude probíhat nadále obchod a celková průmyslová a ekonomická kooperace.

Náš ministr zahraničí Lubomír Zaorálek pohrozil, že unie zavede reciproční, tedy odvetná opatření, pokud bude Británie regulovat počet příchozích z kontinentu. Ono je to všechno hodně absurdní – Britové rádi bědují nad počtem polských instalatérů a moc si nelámou hlavu, kdo jim bude opravovat hajzly; ani si tím hlavu lámat nemusí, protože polských instalatérů je (snad – nebydlím tam) dost. Přitom problém je v rozmařilém sociálním systému, který na ostrovy přilákal kobylková mračna darmožroutů a ti dokonce ani na ostrovech nemusí být, pastvu jim Britové posílají domů. Ale i Britové mají své nedotknutelné posvátné krávy a sociální systém je jednou z nich.

V projevu Mayové probleskla jedna zajímavá poznámka – premiérka řekla, že coby členskému státu unie Británii nevzkvétal obchod.

To je zřejmě absolutní jádro problému. V unii prostě nevzkvétá nic, protože na vzkvétání není zaměřena: soustřeďuje se na řízení počasí a organizaci záchodků pro muže, kteří se cítí býti ženou a naopak, kdežto průmysl a obchod je cosi trpěného, podezřelého a vlastně zavrženíhodného. Velmi nelibě nesu, že se tomuhle bláznění říká liberalismus. Tento pojem souvisí se svobodou, kdežto to, co se dnes liberalismem nazývá, je soustava šikany a lži.

Leč, zpátky k tématu. Závěrem podotknu, jak by bylo opravdu pikantní a dnešní šílené době odpovídající, kdyby Británie nakonec ty polské a české a všelijaké další instalatéry vyhodila a nadále by trpěla, jak příval příchozích z jejích bývalých kolonií vytváří no-go zóny v jejích velkých městech vybudovaných v době, kdy se lidi soustřeďovali víc na práci než na genderové otázky. Vyjadřuji tuto vizi podmínečným způsobem, ale v jádru si myslím, že to tak nějak dopadne. Zdaleka se neblbne jen v Německu.