Prezidentský projev je terč ideální pro každého střelce - nelze se do něj netrefit. Celkový dojem - stmelující, ale to je přece úkol hlavy státu a je to tedy naprosto v pořádku. První ohlasy odpovídají politickému zařazení toho kterého ohlasitele, z opoziční a protestní strany je označován za provládní, mainstream ho chválí jako státnický. Taky jsem si hned za čerstva rýpnul na Twitteru do zmínky o nutnosti přijetí eura, protože nejsem eurofederalista. Nicméně projev stojí za pokus o nestranné posouzení.

Od Zemanových projevů se lišil absolutně ve všem, chvála bohu, nejen v tom, že ho natáčeli na nádvoří a v jednu chvíli jsme uslyšeli svatovítské zvonění. „Nemůžeme si nechat vzít radost ze života a naději v lepší časy,‟ to je jedno z hlavních poselství. Pronesl ho v době, kdy je sakra hodně málo důvodů k radosti ze života, však taky se hned v úvodu zmínil o tragédii z předvánočního času. Ale už v této souvislosti varoval před hledáním viníku – ten je jenom jeden, upozornil výrazně. Lze zákony zlepšovat, ale „nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody‟. V současné době je to krajně důležitý apel.

Hodnotil pak činnost vlády. Ocenil její soudržnost a tu nemohou popřít ani její zásadní kritici. Velmi správně ji sám kritizoval za to, že nedokáže vysvětlovat opatření a reformní kroky. K tomu mohu dodat jen to, že vláda své kroky vysvětlovat ani nemůže, protože jsou tak složitá a opatrnická za hranou pochopitelnosti, že se vysvětlit nedají. Takový postřeh, i kdyby ho prezident sdílel, ovšem věru nepatří do prezidentského projevu. Dalším tématem byly volby, jež nás čekají v roce 2024. V této souvislosti apeloval – velmi správně – na to, abychom zvažovali navrhovaná řešení, „jestli jsou za nimi realistické plány a ověřitelné výsledky. Jestli umějí najít kompromisy a přinést vizi, anebo jen rozdělují, straší a obviňují.‟ Je to správná charakteristika, s tou poznámkou na okraj, že míří na všechny azimuty. O realističnosti a ověřitelnosti projektů v Geeen Deal je možno mít vážné pochybnosti. Ale to ať si každý přebere pro sebe každý sám, jen obecné doporučení na realistický přístup je úkol prezidenta. K obecnosti nepatří jeho doporučení přijmout kroky k přijetí eura. V této věci se jednoznačně politicky angažuje, vybočuje z role nestrannosti. Přitom ekonomika opravdu nespadá do sféry jeho odbornosti a teze že „společná měna je logickou budoucností“ nepříjemně připomíná teze VUMLu o nezvratnosti historického vývoje. Následující blok projevu věnoval mladé generaci a konstatoval různost generačního přístupu. I to je nepopiratelný fakt, nicméně se vyvaroval podbízivému přístupu, adoraci „mladých“. Kéž by jeho příklad táhl.

V závěru vybízel k lepší náladě. K pozvednutí obočí ale vybízí krátká pasáž, v níž se prezident vymezil ke stylu práce úřadu svého předchůdce. Většina z nás občanů to nedokáže z vlastní zkušenosti posoudit, ale to, co se o Pavlově kanceláři dozvídáme z médií, spíš vede k poznámce typu „jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou‟. Prý na zlepšení pracuje. Tak si přejme, aby se mu to viditelněji dařilo. V závěru se zmínil o své rodině a jmenovitě o své ženě Evě: ano, žijeme v době, kdy je pozitivní zmínka o rodině projev politické odvahy. V poslední větě popřál zdraví, štěstí a velkou dávku dobré vůle.

Stmelující projev funguje na lidi ochotné se stmelit, a taková ochota vyžaduje opravdu velkou dávku dobré vůle. Nedělejme si iluse, že jí naše společnost oplývá a už vůbec ne, že i tucet projevů tak vstřícných jako byl ten prezidentův ji do nás napumpuje. Ale aspoň nerozdmychává nevůli a už to si zaslouží vysoké ocenění.