Ruský ministr zahraničí, ano, ten, který prozradil našemu prezidentovi, že na Krymu nikdy nebyli žádní ruští vojáci, rázně odmítl paralely mezi anexí Krymu a odtržením Kosova od Srbska. Až do tohoto jeho vystoupení se jaksi bralo za to, že principiálně jde o totéž, a že tedy Rusové si berou Krym podle zásady oko za oko.

Samozřejmě byla celá tato konstrukce, v sofistikovanější verzi omílaná v médiích od samého počátku, nesmyslná. Stejně jako nesmyslné je jakékoli uvažování přes analogii, ať historickou nebo jakoukoli jinou. Západ – nikoli bezvýhradně – připustil osamostatnění Kosova, protože se obával, že pokračující válka povede k masivnímu přílivu albánských utečenců do Evropy. Takže vznikl principiálně nezákonný stát, podle všech známek řízený gangstery. Kdo chce analogii, ať si v historickém slovníku pod písmenem M najde Mnichov.

Z Krymu žádná lavina uprchlíků s procentním nadprůměrným podílem zločinců Evropě nehrozila. Nicméně jeden zásadní problém přece jen spojuje obě násilná odtržení: v jednom i druhém případě šlo o změnu hranic a v obou případech o změnu proti vůli toho státu, který byl o území připraven. Toto nelze oddiskutovat. Ovšem zase na druhou stranu politická mapa Evropy roku 2015 je hodně jinak barevná, než byla dejme tomu v roce 1980. Konec konců, i spojení SRN s NDR byla změna politické mapy a nejeden západní státník před tím varoval.

Každopádně jsou úvahy tohoto typu neplodné, protože nic nezmění na faktu, že mapy se nemění úvahami, ale mocenskými přesuny. Pak ale je třeba položit i jinou otázku – je nutné lpět na politické mapě Afriky, severní i subsaharské? Jen se na ni podívejte: kolik tam uvidíte čar podle pravítka? Podle mapy Egypta byste mohli vysvětlovat Pythagorovu větu. Za pětadvacet let bude o hodně pestrobarevnější, než je dnes. Vyjít tomuto procesu vstříc bude mnohem rozumnější činnost než rozdělování zoufalých uprchlíků podle kvót do zemí, ve kterých budou zoufalí a jejich potomci zuřiví.