Ve středověku se věřilo, že se blechy rodí ze špíny. Dnes už víme, že tomu tak není, nicméně se z přítmí noří další vývojová teorie, která čeká na vědeckou oponenturu, že totiž pitomost plodí ještě větší pitomost. S rozvětvenými následky.

Za příklad si můžeme vzít kauzu Zemanova osočení Ferdinanda Peroutky. Dnes už je vcelku jasné, že se Zeman fatálně blamoval a že mu věří jenom každý druhý Čech, že totiž Peroutka byl hnědokošiláč zamilovaný do Hitlera a že těch šest let strávil v Hitlerově koncentráku jen proto, aby svému idolu byl co nejblíž. Věc šla k soudu. Soud šel Zemanovi na ruku a dal mu za pravdu, že byl Peroutka hnědokošiláč, nicméně ani při úporné snaze vyhovět se nemohl srovnat s tvrzením, že Peroutka napsal článek Hitler je gentleman a že napsal článek o vytí s vlky. V rozsudku ale je, že se má omluvit český stát, a v pátek se český stát celkem rozumně ohradil, že se omlouvat nebude, protože kdyby to udělal, mohl by český stát žalovat kvůli Zemanovým výrokům kde kdo.

Je to vzdorování soudnímu rozhodnutí ze strany neprůstřelné instituce. Bohužel to není poprvé. Je to příklad vládní strany sociální demokracie, která v kauze Lidového domu také odmítla se podřídit soudnímu rozsudku.

Hrad dal najevo: kdybychom vyhověli, žaloval by kde kdo. Takže soud neuposlechneme.

Hrad nemusí, vládní strana nemusí.

Kdo tedy musí? Vy, já, všichni.

Nechme lamentování. Samozřejmě to byl nesmysl žalovat za výrok hradního sebestředného poplety neschopného uznat obyčejnou lidskou chybu český stát. To byla pitomost. Bohužel, z ní se plodí pitomosti další, podle přírodního zákona, který čeká na oponenturu.