Politická scéna se proměnila v bláznivý rej a pokud se někdo pokusí o seriózní prognózu, nabízí sedm i více variant myslitelného vývoje. Přičemž nastane nemyslitelné. Před měsícem taky nikoho nenapadlo, že se Peake stane ministryní obrany, a když se to stalo, taky nikoho nenapadlo, že na židli vydrží týden a něco.

Občan by udělal nejlépe, kdyby se věnoval svým vanilkovým rohlíčkům a přestal se tou partou zabývat. Žádná nestabilita nehrozí, protože o svržení vlády očividně nestojí ten nejdůležitější činitel, totiž opozice. Ani socialisté, ani komunisté netlačí na pilu. Čas hraje pro ně, při pokusu o slovní hříčku se dá říct, že Nečas hraje pro ně. Ještě pár tak geniálních tahů, jako bylo jmenování Peake ministryní obrany, a ODS se propadne pod pětiprocentní hranici volitelnosti. Vzhledem k tomu, že každá pitomost má aspoň jeden rozumný důvod, mělo bohužel i jmenování Peake rozumnou motivaci plynoucí z logiky věci. Že to dopadlo tak, jak to dopadlo, padá plně na hlavu Karoliny Peake. Co dál?

To je přece jasné. Nastávají Vánoce, je třeba péct rohlíčky. Vláda nepadne, jenom se bude zvolna propadat pod hranici veřejného zájmu. Jen pár entuziastů bude pátrat po důvodu, proč Nečas tak rázně odvolal z postu ministra obrany osobu, kterou nikdy neměl do takové pozice jmenovat.