Na české politické scéně se toho moc nedělo. Prezident Miloš Zeman s chotí se potkal s manželi Sobotkovými v Lánech a jak se zdá, v poklidu poobědvali, měli daňka na smetaně. Ze Sobotkovy strany to byl v jistém smyslu akt odvahy.

Zeman se svou tezí – tahle země je naše – je v nemilosti v těch zemích, kde si političtí lídři naopak myslí, že země, ve kterých jsou shodou okolností lídry, je pro věčné časy všech. Sobotka se snaží hrát současně českou i evropskou kartu. Je smutné, že jsou rozdílné, ale za to Sobotka opravdu nemůže a je dobře, že ji hraje, až doposud obratně.

Jeho tanec mezi vejci se samozřejmě nelíbí každému a obul se do něho i Václav Klaus. V televizi Prima se do Sobotky pustil jak ve věci migrační krize, tak ve věci ekonomického růstu. Podle něho Sobotka migrační krizi málo vzdoruje a za hospodářský růst nemůže.

K tomu je dobře podotknout, že každá vláda se hlásí k růstu, pokud nějaký je, přičemž sám Václav Klaus, dokud byl ve vládě, si této radosti mnoho neužil. Ovšem mlčení by prospělo i Bohuslavu Sobotkovi.

Ten Klausovi vmetl rozkradení státních podniků přesně těmi slovy a tou argumentací, jakou používají strejcové v hospodách, jak se dříve říkalo, čtvrté cenové skupiny. Přitom právě na Sobotkovi leží stín privatizace OKD. Stát zde zřejmě přišel skoro o šest miliard korun a Sobotka je pod tím podepsaný. Případ je znovu otevřený, a tak by asi bylo dobře v domě oběšencově nehovořit o provaze.

Jinak byl závěr roku nad očekávání klidný a do prvního plně pracovního týdne vstupujme jaře a s klidnou myslí. Dokonce i ten mráz přišel!