Od osmého března je Zeman prezidentem a máme sedmadvacátého dubna. To je padesát dní. Stačily na to, aby se vygeneroval konflikt naprosto nejapný, nedůstojný, vyvěrající z čistě osobních předpojatostí, s vážnými důsledky.

Vedení ODS podpořilo ministra zahraničí ve věci obsazení postů velvyslanců. Připomeňme, že Zeman I. se rozhodl odměnit rodinu Klausovu za podporu v prezidentské kampani a paní Klausovou chtěl obdařit úřadem velvyslance republiky na Slovensku. To je jádro sporu. Smysl sporu je širší a významnější, kde se bude vytvářet koncept české zahraniční politiky. Je to zkouška síly a Zeman je přesvědčen, že v této přetahované tahá za delší konec lana.

Má pravdu, tahá za delší konec lana, a právě proto, pokud má Sobotka jako představitel sociální demokracie gram mozku v lebce, podpoří Nečasovu vládu. Podpoří princip výkonu moci v tomto státě. Bude za něj po příštích volbách odpovědný a on bude mít to lano v ruce, takže by neměl mít zájem na tom ho na svém konci zkrátit. Podporou této vlády podpoří svoji vládu. Nejde o nic jiného než o vymezení hranic pravomocí. Klaus hranice rozšířil daleko za meze, jež předpokládali tvůrci ústavy. Zeman jde ještě dále. Usiluje o poloprezidentský režim. Hrozí nebezpečí, že se osa vláda - parlament změní v osu Hrad – Ústavní soud. Mez těmito institucemi se bude plácat množina nešťastníků zaměstnaných vzájemnými rvačkami.

Jde o to, najít elegantní rozumné řešení, které nikoho nepokoří. Bez sociální demokracie není takové řešení snadné.