Hlavní aktéři ostudného povolebního zvratu v Praze vyletěli, sociální demokrat Hulínský a občanský demokrat Šťastný. Že se to stalo v jediný den, je podivuhodné a dotvrzuje to podezření, že partajní dělení byla jen zástěrka pro oko a že ve skutečnosti jde o jednu jedinou partu. Pokud ovšem je tomu skutečně tak, pak je obrovsky ironické prohlášení pana Šťastného z ODS, že se nyní hodlá věnovat jen celostátní politice. Asi by se neměl věnovat vůbec žádné politice, ale jak to s ním dopadne, ukáží nejbližší dny.

Není to regionální záležitost. Co naplat, pražská lokální politika úzce souvisí s celostátní politikou. Šťastný a Hulínský, ať právem nebo neprávem, se stali symboly toho, co občany na veřejném životě trápí. Klientelistické propojení ekonomických mafií na úřední rozdělovače státních peněz není zdaleka jen pražská specialita. Paradoxně je postaveno na demokratických principech a zásadách právního státu. Platí presumpce neviny a kdo není soudně ocejchován, je nevinný. Takže řádně zvolení činovníci jsou nesesaditelní, dokud jim soud nedokáže vinu. Příklad politika s doslova otřesnou pověstí je sociální demokrat Karel Březina: soud ho nedávno osvobodil a Březina pluje velebně dál.

Pokud tedy budeme pokládat Šťastného a Hulínského za zosobněné symboly neslušnosti politiky, je to naopak veliké vítězství slušnosti v politice, že se podařilo je odsunout na vedlejší kolej. Sociální demokraté v tomto procesu ztrácejí body, protože tady očividně nemají iniciativu. Tu drží primátor Svoboda, Petr Nečas a TOP 09. Když se podíváme na webovou stránku ČSSD, o událostech v Praze ani slůvka. Naopak na stránce ODS spaříme vysmátého Petra Nečase, který oceňuje působení Borise Šťastného v čele pražské organizace ODS. Je tam i vyfocený, do půl pasu. Na záběru není vidět Štastný na zemi, s Nečasovou polobotkou v úsměvu.