Pozoruhodná byla reakce německého Spiegelu na výsledky holandského referenda stran záměru uzavřít asociační dohodu EU s Ukrajinou. Že v tom je i stopa běsnění egoismu na Východě, míněno tedy u nás, nikoli třeba v Rakousku, které též leží na východ od Německa.

Úsudek vychází z předpokladu, že si holandští voliči nevšimli, že Ukrajina je nestabilní stát s vratkou vládou vedenou zkorumpovaným oligarchou nově zpopularizovaným Panama Papers, že kromě pravidelné armády jsou zde soukromé ozbrojené tlupy vedené ideologií nacionalismu. Toto tedy píše prestižní německý časopis v době, kdy je německý komik Böhmermann trestně stíhán za to, že si tropil posměšky z tureckého prezidenta.

Hlavy států se zesměšňovat nemají. U nás jsme o tom natočili i film, jmenoval se Anton Špelec ostrostřelec. Ale tam ostrostřelec zosobněný Vlastou Burianem urážel hlavu vlastního státu a kdyby se pod vlivem liguére opřel do Turka, asi by ho c.k. policie nechala být. Urážky prezidenta se dopustil i spisovatel Jan Beneš, v roce 1967 ho za urážku prezidenta Novotného zavřeli a zabavili mu psací stroj, jak později rád vyprávěl. Už tehdy to byla kuriozita a Beneš byl znám coby prezidentův vězeň. Pana Böhmermanna nejdřív sepsula sama Merkelová a teď mu hrozí až tři roky basy.

Není co se divit, o převládajícím mámení mysli svědčí i poslední vývoj kolem iráckých běženců – ti byli dopraveni do Česka, rozhodli se odjet do Německa, Němci zavřeli naše autobusáky, Iráčany nevrátili a teď vzkazují, že si je máme vzít zpátky. To vše za situace, kdy se běženci v Řecku bouří proti navracení do Turecka a Turecko vyhrožuje sankcemi a Evropská komise vymyslela další dávku kvót. Jen to je nepochopitelné, že se ti lidé u toho dovedou tvářit vážně.