Otázka zní, zdali jde o problém výhradně politický. Zřejmě je určitý typ lidí, kteří nechtějí sázet na většinového koně, a proto sázejí na poníky. Ovšem tři poníci nedají jednoho závodního koně schopného běžet Velkou pardubickou. Což je psychologicko - chovatelský problém.

Jak se malí mohou stát velkými?
Radek John, který je nejvýraznější osoba z lídrů oněch poníkovských stran, to jistě ví, a je mu tedy jasné, jak na to. Důležité je, aby agentury pro výzkum veřejného mínění vzaly za své, že zkoumaný objekt je schopen překročit pětiprocentní limit. Tak se stalo před posledními parlamentními volbami, když šlo o zelené. Agentury oznámily lidu, že zelení, dosud tříprocentní, jsou najednou dvanáctiprocentní - a hup, zelení dřepěli v parlamentu na základě ubohých pět plus něco procent. Má John šanci se stát novým Bursíkem, který by pak vnukl lidem naději na "novou politiku"?
Možná ano, možná ne. Ovšem kdyby se někdo měl zabývat politikálním počtem seriózně, musel by kalkulovat s faktorem hádavosti. Ten je v malých stranách zřetelně větší než ve velkých, jistě proto, že malé strany jsou dále od zdroje velkých peněz než velké strany, a tudíž snadněji bazírují na ideálech, kdežto politici těch velkých spíše sázejí na bankovní konta.

No a to jsou vstupy do matematizované politologie.

Samostatnou kapitolu v ní vytvoří Olga Zubová.
Politický nýmand, který za své politické dráhy neudělal nic užitečnějšího než sestřelení vlády uprostřed předsednictví Evropské unii, teď dřepí na každém druhém billboardu u silnice a gesty se vyjadřuje ke všemu možnému, od radaru po blob. A v koutě billboardu se stydlivě tetelí uschlá socdemácká růžička, protože ty prachy, strčené do této dámy, mají posloužit ke zvolení poslance přeběhlému do strany hlásající rovnost příležitostí a lidskost.

Do politikálního počtu jistě musíme započítat i kapacitu konta a míru bezostyšnosti.
Což jsou veličiny vzájemně přímo úměrné, jak Olga Zubová a sociální demokracie dokazují.