U městského soudu v Praze se v úterý strhla bitka. Mašíblové (zkratka profesora Boreckého, blahé paměti, pro magory, šílence a blby) tam hájili novinářku Peterkovou tak urputně, že násilím vtrhli do soudní síně, musela zasahovat justiční stráž i policie.

Je to selhání systému? Spíš je to tak, že u některých soudů jsou na tyto případy připraveni a jinde ne. To lze napravit. Svým způsobem je zajímavější, jak se chovali útočníci i poté. Třeba v budově nemocnice, kam policie odvedla k ošetření jednoho z nich.

„Všichni budete souzeni za to, co děláte,“ obořil se podle webu Novinky jeden na policisty. „Omezujete na svobodě cizího státního příslušníka Československé federativní republiky.“

Bylo to možná první veřejné setkání s lidmi uzavřenými ve virtuální realitě. S lidmi, kteří neuznávají Českou republiku a považují se za občany Československa let 1990–1992. Kteří v Německu vystupují jako Říšští občané (myšleno říše Bismarckovy, ne Hitlerovy). Kteří ve Washingtonu 6. ledna 2021 násilně vtrhli do Kapitolu.

Co s tím? Těžko najít jednoznačnou odpověď. Jednoznačně to vyznívá v rovině trestního práva. Vnikne-li někdo do uzavřeného prostoru, poruší zákon a je stíhán za výtržnictví.

Či jako u Říšských občanů v Německu: najde-li u nich policie nelegální zbraně, je to nedovolené ozbrojování. Háčky ale přinášejí politizované výklady. Pronikli do Kapitolu „mašíblové“, nebo šlo o „pokus o převrat“, ba „domácí terorismus“? Že jsou „mašíblové“ z Říšských občanů stíháni za ozbrojování, asi nepřekvapí. Lze ale myslet vážně, že hrozili svržením demokracie v osmdesátimilionovém Německu?

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.