Ti doposud stáli převážně vpravo, a sociální demokracie je od sebe odpuzovala svou kolaborací s komunisty. Tedy s tou politickou silou, která po čtyřicet let dusila cokoli, co zavánělo intelektem. Experimenty s českým divadelnictvím jsou očividně pochybené a ODS za nimi stojí se stejně sebevražednou úporností, s jakou hájila sociální demokracie ekonomické experimenty svého tehdejšího šéfa Standy Mašinfýry Grosse.

Je to velká příležitost pro sociální demokracii. Paroubek nyní sází na Kaplického "blob", na budovu Národní knihovny.

Velmi přesně pojmenoval příčiny současného vládního postoje vůči návrhu knihovny.

U zdroje všeho stojí Milan Knížák, tento Čumpelík nové doby, jinak neškodný výtvarník poplatný duchu akademického modernismu, mistr v surfování na politické vlně, na niž se vyšvihl v revolučních dnech doku 1989 a dokázal nespadnout. On je kulturním guru Václava Klause. Knížák bytostně nenávidí každého Čecha, který získal nějaké jméno v končinách, kam nejezdí pražská tramvaj. Jistě na jeho radu hlava státu prohlásila, že se přiváže k buku, pokud by se měla začít Kaplického kreace realizovat. No a dle zákona vrženého lejna vše nakonec dopadlo na Klausova člověka, pražského primátora Béma.

Sem tedy nasadil Paroubek svůj klín. Dlouhodobě usiluje o získání intelektuálů. Ti se pořád ještě rudého nátěru bojí. Jak dlouho se budou ještě bát? Za pokus to Paroubkovi stojí. Slibuje na Kaplického knihovnu čtyři miliardy. Je to příslib, že by sypal i další peníze třebas někam jinam, kdyby vyhrál volby. Což je píseň, která se libě poslouchá, zvláště pak mezi těmi umělci, kteří rádi vytvářejí nezávislou tvorbu za státní peníze.