Podpora, zatím jakž takž
Jsou tu, jak se dalo čekat, háčky. Především, že to není usnesení, nýbrž výzva či petice. Zuzana Roithová a Miroslav Ouzký tedy sepsali petici apelující na Evropskou komisi, aby se vůči Kanadě pochlapila. Petici podepsalo 374, celkem jich je 736. Nepodepsali sociální demokraté Libor Rouček a Richard Falbr. Falbrovo vysvětlení je půvabné: "My se dovoláváme solidarity ostatních členských států, a přitom jsme se chovali nesolidárně minimálně ve dvou případech, když jsme se snažili sami si vyjednat víza s USA a pak když jsme usilovali o vybudování radaru," řekl podle rozhlasu. Takže fakt, že on klasifikuje snahu české vlády zajistit občanům bezvízový styk a snahu české vlády zapojit se do budování kolektivní bezpečnosti jako nesolidárnost, ho opravňuje k nesolidaritě k ostatním českým poslancům EP a občanům vlastní země. Zvláštní logika. Pohnuty poslance Roučka jsou neznámé, jistě ale důvtipné.
Cesta k fiasku
Vládní plán na takzvanou důchodovou reformu dostává jednu ránu za druhou. Opřel se do ní Václav Klaus. Navíc se ukazuje, jaké budou důsledky zvýšení DPH. Zdraží se také léky a zdravotní materiál, takže ze zdravotnictví odplyne podle předběžných odhadů deset až čtrnáct miliard. Připomeňme, že nedávný stávkový cirkus s černou sanitkou v čele se točil kolem dvou miliard. Pěknou ránu reformě uštědřil i David Rath. Připomněl, že by příští socialistická vláda mohla znárodnit ty bájné soukromé pojišťovny, které by za třicet let měly přinést benefity svým klientům. Nemuselo by se tedy čekat na příští převrat, stačily by příští volby. Těžko vymyslet lepší příspěvek do debaty o stabilitě výhledů do budoucnosti!
