Stačí si představit, co by se stalo, kdyby Němci nepřijali obyvatelstvo vyhnané z Československa, Polska, Dánska a dalších zemí, kdyby vyhnance zavřelo do lágrů, a kdyby trvalo na obnově hranic z roku 1938. Příklad kulhá v tom bodě, že zde nejde o obnovu hranic, ale o vymazání státu z mapy, se všemi důsledky. Z celé někdejší historické Palestiny by mohla být zahrada Blízkého východu a oáza prosperity, nebýt antisemitské bigotnosti a náboženského fanatismu.

Otázka tedy nestojí, zdali Palestina ano či ne. Samozřejmě ano, když mohla vzniknout Makedonie, proč by ne Palestina? Jde ale o normy soužití se sousedy a palestinské normy jsou zatížené raketami. Bohužel, postoje vůči „palestinskému problému“ se štěpí podle pravo–levé osy. Je to samozřejmě nesmyslné, vždyť v izraelském veřejném životě je víc levicových prvků, než bylo u nás za dob vlády jednostrany, kdežto arabské státy jsou vesměs temné diktatury – jedna se právě hroutí a lze předvídat, že ji nahradí druhá, pravděpodobně ještě horší. Ale ne všechno na politické scéně je logické a „levicová podpora palestinské věci“ je převážně odvozena z premisy, že co podporují Američané, je špatné.

Nad tím vším se můžeme pozastavovat, ale funguje to tak už po desítky let a těžko se to změní. Doufám, že se nezmění aspoň ten naznačovaný český postoj v této věci.