Patnáct lidí dostalo vyznamenání Za zásluhy. Asi by byla zbytečná debata kolem Knížáka, Jágra, Maciuchové, Šiktance a Zaoralové, to jsou osobnosti dostatečně veřejně známé. O panu Michalovi z firmy Zentiva se dočítám poprvé, asi je to moje chyba, avšak nechci zpochybňovat důvody, jež k udělení vyznamenání vedly.
Je jen jedna varianta, kdy by byli všichni spokojeni, kdyby bylo vyznamenání uděleno 10 milionům občanů.

Čuba na scéně
V těchto dnech se po dlouhé době objevilo jméno Františka Čuby, někdejšího šéfa slušovického zemědělského družstva. Likvidace tohoto člověka je křivda, která hází stín na euforickou atmosféru polistopadové doby. Politická bigotnost zničila člověka a zničila jeho dílo, taková je ve stručnosti celá ta skutečnost. Jestli byl někdo na Zlínsku dědicem Tomáše Bati, tak to byl František Čuba. Řeči o "preferování ze strany režimu" jsou směšné - každý, kdo do věci tehdy viděl, ví, že režim házel Čubovi klacky pod nohy a že jakási tolerance nastala snad v poslední fázi "perestrojky" za Gorbačeva, kdy se režim hroutil. Byl to příklad do nebe volajícího pokrytectví, když si Václav Havel vyvolil Mariana Čalfu jako budovatele státu, tedy člena politbyra KSČ a spoluautora pendrekového zákona, kdežto Čubu denuncoval coby osnovatele jakýchsi "temných nitek". Čuba žádný metál nedostal, bude ceněn, až bude mrtvý. Ale to už je součást češství odjakživa.