Jednací maraton o korespondenční volbě byl na víkend přerušen a bude pokračovat v úterý. Do té doby se budeme bavit o tom, do jaké míry je návrh korektně podán (je podán jako poslanecký, nikoli vládní návrh a proto obešel nezbytnou proceduru – hodně to připomíná pokoutní prosazení úpravy penzí v režimu legislativní nouze, o čemž teď jedná Ústavní soud). Taky zdali je šitý na míru současné koalici, jelikož výzkumy ukazují, že zahraniční Češi nemají strany nynější opozice v lásce. A taky o tom, že se o korespondenční volbě marně jedná už dvacet let a původně ji schvaloval i Babiš a je absolutně nutné ji schválit teď, kdy preference součtu vládních stran jen o jedno procento předčí preference Babišova ANO.

Ale velkou část publika zajímá zásadní politická otázka: jak mohl Tomio Okamura řečnit deset hodin, aniž si odskočil na malou? Kolují rozmanité teorie. Trubička a někde nádobka, podobně to mají kosmonauti, jak to mají kosmonatky ani nechci vědět, ale nějak to zařízeno je. Možná ale, že to Okamura dělá jako to podle legendy dělával Tazio Nuvolari, skvělý italský automobilový závodník, který se při dálkových závodech nerozpakoval a pouštěl to do kalhot. Zlí jazykové tvrdí, že podlaha pod pultíkem po Okamurově projevu lepí. Je ale možné, že Okamura po předcích zdědil některé vlastnosti bájných ninžů, přičemž absolutní ovládání životních funkcí do ninjutsu nezbytně patří.

Otázek mnoho, dohady drásají veřejnost, důvěra ve společenskou soudržnost se viklá. Proto je třeba vznést zásadní výzvu:

ŘEKNI, OKAMURO: MOČIL JSI NEBO NEMOČIL?