Jestli je na světě stát, na který platí název "darebácký", tak je to tahle severokorejská nacionalistická diktatura s komunistickým nátěrem, vyhrožující sousedům nukleárními zbraněmi. Arthur C. Clarke předvídal už před třiceti lety, že některý ze států tohoto typu začne nekontrolovaně šířit jaderné zbraně: on se domníval, že to bude Čína, v reálu to může být právě Severní Korea, nebo za pár let Írán. Severní Korea zatím jen zbraněmi haraší. Jistě v tom hraje roli tzv. "jaderný pat". Kdo by nukleární válku začal, schytal by ji na vlastní hlavu. Od vynálezu a hlavně od nasazení jaderných zbraní do výzbroje jsou političtí papaláši ve stejném, ba ve větším riziku než muži v poli. Proto války mezi velkými mocnostmi ustaly a pokračují jen "malé války" (s milióny mrtvými, zmrzačenými a zbídačelými), které vraždí jen v pásmech mimo papaláše, těm se zpravidla nic nestane a když prohrají, prchají do luxusního exilu. Proboha, kdy lidé pochopí, že ve většině případů jsou politici jen "legální zločinci"?

Zpátky k Rusku. Jeho opatření je pochopitelné a správné - a mělo by v jeho vedoucích elitách přispět k tendenci solidarity se Západem, tedy k uvědomění, že jsme my, Západ i Rusko, na stejné lodi a že čelíme stejným hrozbám. Pokud by vznikl globální systém protiraketové obrany, jehož by Rusko bylo účastné, bylo by to velké vítězství rozumu ve prospěch míru. Možná že by se brdský radar mohl přesunout někam ke Kavkazu a byl by efektivnější, ale to je věru jen zcela laický odhad. Za tím si ale stojím, že spolupráce s Ruskem v této oblasti by udržení míru a klidu rozhodně prospěla.