Občanští demokraté se svou v podstatě sociálně demokratickou politikou podle standardů zavedených demokracií by mohli získat body, kdyby se seriózně zaměřili na politiku charakterizovatelnou jako "odpovědnost a hospodárnost". Jejich skandály, zvláště pak poměry vládnoucí v Bémově, Bürgermeisterově a Jančíkově Praze, však pojem "hospodárnost" značně zpochybňují. Zatím všechny projekty, jako je omezení byrokracie, rovná daň a zdravotnická reforma, skončily věcným či politickým fiaskem: například první krůček k reformě zděděného socialistického zdravotnictví s jeho nekomfortem, arogancí a úplatkářstvím skončil věcně dobře (marodérství kleslo o 30%, zvýšily se příjmy), ale zároveň politickou katastrofou. Takže není lichá obava, že z doposud známého projektu zbude jen strašení státním bankrotem.

Jiného druhu je Paroubkův slogan o Česku, které pod jeho moudrým vědomím se stane členem evropské desítky nejvyspělejších ekonomik. Rozkmit je to tedy veliký, od bankrotu k rozvinuté ekonomice. Rozhodne především volič, přičemž rozhodující ani nebude to, zdali dá přednost modrým nebo oranžovým. Jedni i druzí jsou jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou, míra úplatnosti je zhruba stejná, ale podstatné bude, zdali vítězství bude přesvědčivé, bez Wagnerů a Melčáků, aby exekutiva měla rozumnou parlamentní podporu. Bez ní se seriózní správa státu dělat nedá.

Takže ESO je v pořádku, každá velká strana musí mít svůj myšlenkový tank. Bohužel, většinového voliče nezajímá věcná argumentace, ale podprahová přesvědčivost. A v ní momentálně nedrží ODS žádné eso, ale zelenou, pardon, modrou sedmu.