Jako prozíravý politik se osvědčil jihočeský sociální demokrat Jiří Zimola. Vedení strany ho vyškrtlo z kandidátky a málokdo věřil, že kvůli jeho údajným čachrům kolem jihočeských nemocnic. Zimola je jeden z legendárních lánských pučistů (přežil Chovanec, ten má našlápnuto na další stranickou kariéru) a opakovaně se postavil proti Bohuslavu Sobotkovi.

Po vyhazovu z kandidátky vypukla mezi jihočeskými sociálními demokraty nevole a hrozila přejít ve vzpouru. Dokonce se mluvilo o založení vzdorostrany. Neklid utišil, nebo aspoň pokusil se utišit, sám Zimola. Odmítl v kandidátce figurovat a podpořil úsilí strany uspět co nejlépe ve volbách.

To mu bude jistě přičteno k dobru po propadu, k němuž se Sobotkova strana, jak se zdá, nezadržitelně blíží. Taktika s pozdním objevem Babišových nekalostí nevyšla. Babišovi sice ublížila, ale ne moc, zato ublížila sociální demokracii, a měla tudíž bumerangový efekt. K tomu je dobře poznamenat, že právě Zimola před touto taktikou varoval. Každé slovo a každý čin bude pak položen na misku vah.

Co s nimi

Slyšíme, že anglická tajná služba zkoumá, jak je možné, že manchesterský vrah proklouzl policii mezi prsty, třebaže o něm věděla. V éteru zazněla i zajímavá čísla: nebezpečných sympatizantů IS je v Británii dvacet tisíc a mimořádně nebezpečných jsou tři tisíce. Bez zázemí mnohamilionové komunity by to možné nebylo.

Může se někdo divit nám Středoevropanům, že se bráníme vzniku této potenciálně nebezpečné sociální vrstvy? Řečnická otázka. Ano, může se divit. Tomu se zase můžeme divit my. Je to naprostá neschopnost porozumění.