Klaus nemluví do větru, a tak by hradní ptakopravci měli spřádat úvahy o tom, co tím vlastně myslel, čtrnáct nebo patnáct ministrů. Jeden se hlásí vehementně, Radek John o ministra vnitra. Kolega Macháček má samozřejmě pravdu, když říká, že si véčkaři zaslouží jedno z významných ministerstev, nicméně to ministerstvo vnitra by si měli zakázat. To, že šéfsponsor prodal firmu bráchovi, neuklidní českého voliče ani v nejmenším.

Další pozoruhodný zádrhel se vyskytl v podobě zástupce sociálních demokratů ve zmíněném ministerstvu. A zase: myšlenka spolupráce je sympatická po dlouhé době okázalých tahanic, kdy v zákulisí bitvy ruka ruku myla a rozdělovaly se vlivy a přístupy k penězovodům. Škoda, že nebylo možné dosáhnout rozumné dohody o šéfovi sněmovny - kdyby trojkoalice realizovala prvotní nápad a nabídla to místo sociálním demokratům a kdyby sociální demokraté měli dost slušnosti a inteligence a nenominovali absolutně nepřijatelného ideologa Paroubkova politického fiaska Zaorálka. Nicméně oficiální post v exekutivě, to je myšlenka natolik nová, že je zase asi hodně nešikovné ji větrat nejdřív přes média. To budí podezření, že jde o podfuk a sběr politických bodů. Ano, kdyby se z protikorupčního tažení udělala kampaň napříč politickými stranami, pak by to bylo pochopitelné. Zatím ale o upřímnosti toho tažení panují hluboké pochybnosti a nabídka véčkařů tyto pochybnosti určitě nerozptýlí.