Nadále bude platit sedmnáct let starý zákon, zapovídající dodávky technologií pro íránský jaderný program. Írán je dnes vnímán jako vůbec největší bezpečnostní hrozba v globálním měřítku.

Je zde reálné nebezpečí, že mu Islámský stát vybudoval nástupní prostor, který teď zaujme. Netají se svými ambicemi, na shortlistu bezprostředních úkolů má vyhubení Izraele. To je zřejmě myšlenka blízká našim komunistům, podle posledních průzkumů druhým v žebříčku popularity politických stran. Volit nás budou voliči, nikoli Izrael, to byl vtipný příspěvek do debaty kolem zrušení onoho zákona přijatého v dobách, kdy slasti totality byly ještě v živé paměti a komunisté se neodvažovali moc vystrkovat uši z trávy, do níž byli zalehlí.

Pro zrušení horlili i sociální demokraté, chybět nemohl ani Jan Mládek, někdejší ministr průmyslu, pro něhož jsou živnostníci paraziti. Správně to nanesl Miroslav Kalousek: Chceme, aby se ČR podílela na jaderném programu země, která chce našeho blízkého přítele – stát Izrael – vymazat z mapy?

Zákon tedy obstál, ale snadné to nebylo. 47 pro zrušení a 57 proti zrušení, není to přátelství skálopevně zakotveno, přinejmenším ne v našem parlamentu.

Záliba v seznamech

Je to zajímavé, do jaké míry je určitý typ myšlení spjatý se seznamy. Proslul jimi Adam Bartoš, dal dohromady Seznam Židů a Seznam pravdoláskařů, kam, mimochodem, zařadil i mne, což mohlo pravdoláskaře asi trochu vytočit. Americký server Politico udělal i seznam zlých států, které by volily Trumpa, kdyby u nich Trump kandidoval, a Česko je prvním místě, následováno Itálií, Ruskem, Tureckem a Maďarskem. Je zajímavé, že majitelé pravdy mají tak podobné záliby, třebaže se jejich pravdy liší: ukázat prstem, označit a zanést na seznam. To je gusto!

Možná je to v tom, že se sice liší vnějškově, nikoli podstatou: kdo má svoji pravdu za jedinou a vše odlišné je hodné zavržení, eventuálně likvidace, pak je za osmnáct a ten druhý za dvacet bez dvou.

V té souvislosti mě napadl slogan, velmi ne-pravoláskařský:

ANTIFA JE TAKY FA.